Job 37
1 Člověku se až srdce zachvěje.
2 Poslouchej, poslouchej ten hromový hlas Boží.
3 Rozléhá se celým nebem, blesky ozařují obzor kolem dokola.
4 Za nimi burácení hromu ohlašuje jeho majestát.
5 Jak vznešeně zní jeho hlas! Jak velkolepá jeho moc, nad lidské chápání!
6 Na jeho povel se snáší sníh, spustí déšť nebo propukne bouře.
7 Člověk musí přerušit svou práci, zastavit se a uznat, že on je vládcem všeho,
8 zvěř si hledá úkryt v jeskyních a doupatech.
9 Ze západu přichází vláha, ze severu chlad.
10 Pod jeho dechem zamrzá řeka, znehybní vodopád.
11 Mraky bobtnají vodou, vystřelují ohnivé blesky.
12 Valí se nad zemí, kam jim určil, poslušné jeho příkazů.
13 Tu přinášejí blahodárnou vláhu, jinde trestající zkázu.
14 Poslouchej, Jóbe, a zamysli se nad těmi zázraky.
15 Víš snad, jak Bůh ovládá živly, jak spouští nebeský ohňostroj?
16 Znáš dráhy mraků, umíš vysvětlit, jak se tuny vody udrží ve vzduchu?
17 Umíš snad ochladit žhavý jižní vítr?
18 Pomáhals Bohu vztyčit nebeskou báň, tavil jsi snad pro ni bronz?
19 19-20 Když jsi tak chytrý, pouč nás ostatní, jak se přiblížit k Bohu. My jsme na to moc hloupí. Sám bych se neodvážil zeptat Boha, proč to nebo ono dělá či nedělá. Kdo by si přál být spolknut zaživa?
20 ***
21 Zrovna tak jako nedokážeš za jasné oblohy hledět přímo do slunce,
22 nemůžeš pohlédnout na strašlivý Boží majestát, který k nám sestupuje z nebe v oslňující nádheře.
23 Boží moc a velikost si ani neumíme představit, a přesto je k nám tak milosrdný, že nás dosud nezahubil.
24 Jaký div, že se ho každý bojí! Co je proti němu i ten nejchytřejší ze všech vědců světa? Všichni k němu hledí.