1Člověku se až srdce zachvěje.
2Poslouchej, poslouchej ten hromový hlas Boží.
3Rozléhá se celým nebem, blesky ozařují obzor kolem dokola.
4Za nimi burácení hromu ohlašuje jeho majestát.
5Jak vznešeně zní jeho hlas! Jak velkolepá jeho moc, nad lidské chápání!
6Na jeho povel se snáší sníh, spustí déšť nebo propukne bouře.
7Člověk musí přerušit svou práci, zastavit se a uznat, že on je vládcem všeho,
8zvěř si hledá úkryt v jeskyních a doupatech.
9Ze západu přichází vláha, ze severu chlad.
10Pod jeho dechem zamrzá řeka, znehybní vodopád.
11Mraky bobtnají vodou, vystřelují ohnivé blesky.
12Valí se nad zemí, kam jim určil, poslušné jeho příkazů.
13Tu přinášejí blahodárnou vláhu, jinde trestající zkázu.
14Poslouchej, Jóbe, a zamysli se nad těmi zázraky.
15Víš snad, jak Bůh ovládá živly, jak spouští nebeský ohňostroj?
16Znáš dráhy mraků, umíš vysvětlit, jak se tuny vody udrží ve vzduchu?
17Umíš snad ochladit žhavý jižní vítr?
18Pomáhals Bohu vztyčit nebeskou báň, tavil jsi snad pro ni bronz?
1919-20 Když jsi tak chytrý, pouč nás ostatní, jak se přiblížit k Bohu. My jsme na to moc hloupí. Sám bych se neodvážil zeptat Boha, proč to nebo ono dělá či nedělá. Kdo by si přál být spolknut zaživa?
20***
21Zrovna tak jako nedokážeš za jasné oblohy hledět přímo do slunce,
22nemůžeš pohlédnout na strašlivý Boží majestát, který k nám sestupuje z nebe v oslňující nádheře.
23Boží moc a velikost si ani neumíme představit, a přesto je k nám tak milosrdný, že nás dosud nezahubil.
24Jaký div, že se ho každý bojí! Co je proti němu i ten nejchytřejší ze všech vědců světa? Všichni k němu hledí.