1Jóbova odpověď:
2"Pořád si myslím, že jsem si nezasloužil tak krutý trest. Je snad můj nářek vzpourou?
3Kdybych tak věděl, kde sídlí Bůh a jak se tam dostanu!
44-5 Řekl bych mu, jak to všechno vidím já. On by se k tomu vyjádřil a já bych mu snad porozuměl.
5***
6Nevěřím, že by mě prostě umlčel svou převahou. Určitě by mě vyslechl s pochopením.
7Proč by nedovolil upřímnému a poctivému před ním se obhájit, jestliže je spravedlivý soudce?
8Ale ať ho hledám jak hledám, nemůžu ho najít.
9Vpravo nebo vlevo, na sever nebo na jih, nikde po něm ani stopy.
10Zato on o mně určitě ví docela všecko, a z jeho vyšetřování vyjdu čistý jako ryzí zlato.
11Vždycky jsem se držel jeho cest, neuhnul jsem napravo ani nalevo.
12Jeho příkazy jsem ctil a jeho slovo mi bylo vzácnější než chleba.
13On však svůj názor na mě nezměnil; vždyť kdo by ho k tomu mohl přinutit? Co si umínil, to taky provede.
14Má se mnou svůj záměr, tak jako vždy a já s ním nepohnu.
15Proto se tak bojím, co by ještě mohlo přijít. Stačí pomyslet, co se už stalo, a padá na mě hrůza.
16Bůh zlomil všechnu mou odvahu, bojím se ho.
17Nebojím se smrti ani temnot, které mě čekají, ale Boha se bojím víc než kdy předtím.