1Jsem vyřízen, smrt mám na jazyku, hrob už na mě čeká.
2Kolem není než samý posměvač, nikdo se mě nezastane. Už ani spát nemohu.
33-4 Copak se za mě nikdo nepostaví? Ani ty, Bože? Tys je, Bože, ranil slepotou, nenech je tedy nade mnou triumfovat.
4***
5Kdo ale ostouzí své přátele, sklidí odplatu od vlastních dětí.
6Ach, Bože, všem jsem tady pro posměch, každý po mně plive.
7Oči jsem si vyplakal, zbyl ze mně už sotva stín.
8Čestní lidé jsou otřeseni mým osudem, přičítají ho mé bezbožnosti.
9Ale kdo je spravedlivý, nemusí se stydět za své činy, a kdo je upřímný, nemá se čeho bát.
10Ale vy tady, raději se seberte a běžte. Moudrého mezi vámi nevidím ani jednoho.
11Moje dny vypršely, mé naděje se rozplynuly, mé srdce je zlomeno.
12Noc nazývají dnem a den nocí - není s nimi rozumná řeč.
1313-14 I kdybych snad nějakou naději i měl, až zavřu oči, temnota mě pohltí, hrob bude mým otcem, červi mou matkou a sourozenci.
14***
15Kde je jaká naděje? Mám snad nějakou lepší vyhlídku? Řekněte!
16Ne, má naděje sestoupí do hrobu se mnou, spolu se proměníme v prach."