Job 16
1 Na to odpověděl Jób:
2 "To všechno už jsem slyšel. Vy tedy dovedete člověka potěšit, jen co je pravda!
3 Nemohli byste mě ušetřit těch nekonečných kázání?
4 Ale možná, že bych mluvil stejně, kdybych byl na vašem místě a vy na mém, byl bych zrovna tak kritický a vrtěl nad vámi hlavou.
5 Abyste věděli, jaké to je, rád bych vám pouze slovy vyjádřil soucit, když vy byste v soužení čekali nějaký čin.
6 Ale ať teď řeknu cokoliv, mé bolesti to neuleví, a když neřeknu nic, taky se nezmenší.
7 Ó Bože, jsem na dně. Připravils mě o rodinu.
8 Jsem jen kost a kůže, a podle nich je to důkazem mé viny.
9 Bůh na mě zanevřel, rve mé tělo na kusy, číhá na každý můj pohyb, aby mě dorazil.
10 Lidé se shlukli, civí na tu podívanou, vyšklebují se, sem tam i facku přidají.
11 Bůh mě vydal napospas bezbožníkům, každý darebák si do mě smí kopnout.
12 Žil jsem si poklidně, než mě popadl za krk a obličej mi strčil do bláta.
13 Stal jsem se terčem jeho střelcům, rozstříleli mě na cucky, na krvavé cáry.
14 Doráží na mě znova a znova jak posedlý hrdlořez.
15 Sedím tady v pytlovině, hodím se už jen na smetiště.
16 Oči mám krvavé od pláče, víčka opuchlá, podmalovaná už smrtí.
17 Přesto jsem bez viny, mé modlitby jsou čisté.
18 Země, nepřijímej mou krev, ať tu zůstane a vykřičí mou nevinu!
19 Mám svědka v nebi, tam je můj přímluvce.
20 Ať se mi přátelé posmívají, Bůh sčítá moje slzy,
21 když k němu volám o vyslyšení, jako se člověk dovolává sluchu u souseda.
22 Vždyť už zanedlouho půjdu cestou, z které není návratu.