1Lidský věk je tak krátký, ale trápení v něm víc než dost.
2Na chvíli rozkvete, ale vzápětí vadne jak utržená květina.
3Musíš být tak přísný, účtovat tak nesmlouvavě?
4Copak můžeš očekávat neposkvrněnost od toho, kdo se poskvrněný už narodil?
5Tak krátký čas jsi vyměřil člověku, jeho měsíce jsi odpočítal, ani o den si je neprodlouží.
6Přestaň už na mě upírat svůj zrak, nech mě oddechnout, než zemřu.
7Strom má aspoň naději, když ho porazí, že vyrazí nový výhonek,
8i když kořeny zestárnou a pařez ztrouchniví.
9Jakmile ucítí vláhu, vypučí a vyžene listy jako nový stromek.
10Když však zemře člověk, kam se poděje jeho duch?
11Jako se vypaří voda z louže, jako vyschne za veder koryto říčky,
12tak ulehne naposled člověk a neprobudí se tak dlouho, dokud budou existovat nebesa.
13Kéž bys mě ukryl v hrobě a nevzpomněl na mne, dokud nepomine tvůj hněv!
14Kdyby tak mrtvý mohl znovu ožít, jak rád bych čekal v hrobě na své vzkříšení!
15Zavolal bys a já bych se ti ozval, zas by ses těšil ze svého stvoření.
16Byl bych pak dokonalý, už bys nemusel nic připisovat do seznamu mých hříchů.
17Všechna má provinění by skončila v koši na odpadky.
18Hory ohlodává déšť a vítr, skály pukají a drolí se,
19voda podemílá břehy a odplavuje půdu. Nic tu není na věky, tím méně člověk.
20Dotíráš na něj, svraskne mu tvář a odejde ze scény.
21Zda jeho děti potkala sláva nebo hanba, je mu už jedno.
22Se svou bolestí zůstane nakonec sám."