1Král Sidkijáš nastoupil na trůn ve svých jedenadvaceti letech a vládl v Jeruza- lémě jedenáct let. Jeho matka Chamútal byla dcerou Jirmejáše a pocházela z Libny.
2Stejně jako jeho předchůdce Jójakím však také král Sidkijáš svým jednáním porušoval příkazy, které stanovil Hospodin.
3Nakonec to došlo tak daleko, že Hospodin nechal na Jeruzalém a celé Judsko dopadnout pohromu v podobě nepřátel a jejich obyvatele dal odvléci do vyhnanství.
4Král Sidkijáš si totiž znepřátelil babylónského krále Nebúkadnesara, a ten proto s celou svou armádou přitáhl desátého dne v desátém měsíci devátého roku Sidkijášovy vlády k Jeruzalému. Když dorazili k městu, obklíčili je a vybudovali okolo hradeb obléhací val.
5Drželi pak celé město v obležení až do jedenáctého roku Sidkijášova panování.
6Devátého dne ve čtvrtém měsíci toho roku však hladomor, který sužoval Jeruzalém, dosáhl svého vrcholu, neboť v celém městě již nebylo vůbec nic k jídlu.
7V noci byly prolomeny městské hradby a Jeruzalémští se dali na útěk. Navzdory skutečnosti, že Babylóňané obklíčili celé město, se tak obránci Jeruzaléma i se svým králem dostali ven z města bránou mezi dvěma hradbami nedaleko královské zahrady a vydali se směrem k poušti. Pozornosti hlídek babylónských vojáků rozestavěných kolem města však neunikli.
88-9 Babylónští vojáci je pronásledovali a na planině nedaleko Jericha krále Sidkijáše dostihli. Když rozehnali všechny jeho vojáky, zajali ho a přivedli před svého krále Nebúkadnesara do Ribly na chamátském území, kde nad ním král vynesl krutý rozsudek.
9***
10Nejprve však dal babylónský král přivést do Ribly také všechny královské syny a ostatní judské dvořany a před očima krále Sidkijáše je nechal popravit.
11Potom dal Sikdijáše oslepit a spoutaného bronzovými pouty ho nechal dopravit do Babylóna, kde ho až do konce jeho života věznil.
12Desátého dne v pátém měsíci devatenáctého roku vlády babylónského krále Nebúkadnesara přišel do Jeruzaléma velitel královských stráží Nebúzaradán.
13Nechal podpálit Hospodinův chrám, královský palác i veškeré ostatní domy ve městě. Všechny důležité stavby Jeruzaléma tak lehly popelem.
14Babylónští vojáci pak na jeho rozkaz rozbořili také celé městské hradby.
15Nakonec velitel stráží Nebúzaradán shromáždil část nejchudšího lidu, všechny zbylé obyvatele města a spolu s Izraelci, kteří přešli na stranu nepřátel, je odvlekl do vyhnanství v Babylóně.
16Ponechal však v Judsku zbytek nejchudších obyvatel země, aby obdělávali vinice a půdu.
17Babylóňané potom v Hospodinově chrámu zničili bronzové sloupy, podstavce i velkou bronzovou nádrž pro očistu kněží, a veškerý bronz si odnesli do Babylóna.
18Vzali s sebou rovněž hrnce, lopatky, nůžky na knoty, kropenky a mísy a všechny ostatní bronzové předměty používané při chrámové bohoslužbě.
19Velitel královské stráže dal rovněž odnést umývadla, kadidelnice, kropenky, hrnce, svícny, mísy a podnosy, které sloužily k přinášení obětí a byly vyrobeny z čistého zlata a stříbra.
20Bronzu ze dvou sloupů, nádrže pro očistu kněží, dvanácti býků, na kterých nádrž stála, a podstavců, které dal král Šalamoun zhotovit pro Hospodinův chrám, bylo tolik, že se ani nedal zvážit.
21Každý sloup byl více než osm metrů vysoký a po obvodu měřil asi pět a půl metru. Uvnitř byl dutý, ale jeho stěna měla tloušťku asi osm centimetrů.
22Bronzová hlavice na jeho vrcholu měřila na výšku asi dva a půl metru a byla vyzdobena bronzovým vzorem ve tvaru granátových jablek na mřížovém podklaku.
23Každá hlavice měla na sobě celkem sto granátových jablek, z nichž devadesát šest bylo po stranách.
24Když Nebúzaradán vtrhl do chrámu, zajal hlavního kněze Serajáše, jeho zástupce, kněze Sefanjáše a tři strážce vchodu.
25Z těch, kteří ještě zůstali ve městě, zajal velitele stojícího v čele celé armády, sedm královských rádců, velitele zodpovědného za mobilizaci armády a šedesát jiných mužů, kteří byli ve městě.
2626-27 Všechny je pak nechal odvést k babylónskému králi do Ribly na chamátském území, kde je král dal popravit. Ostatní obyvatelé Judska se díky králi Nebúkadnesarovi ocitli ve vyhnanství daleko od své vlasti.
27***
28V sedmém roce svého panování dal totiž zajmout a odvléci tři tisíce dvacet tři Judejců;
29v osmnáctém roce své vlády pak nechal odvést osm set třicet dva obyvatel Jeruzaléma,
30a když už byl na královském trůnu dvacet tři let, pověřil velitele svých stráží Nebúzaradána, aby odvlekl do zajetí dalších sedm set čtyřicet pět Judejců. Celkem tedy zajal a odvedl čtyři tisíce šest set lidí.
31Když v Babylóně nastoupil na trůn král Evíl-merodak, propustil dvacátého pátého dne v dvanáctém měsíci z žaláře na svobodu judského krále Jójakína, který tam trávil jako vězeň už třicet sedm let.
32Zahrnul ho svou přízní a povýšil ho nad všechny ostatní krále, kteří s ním byli v Babylóně.
33Jójakín tak konečně odložil svůj vězeňský oděv a po celý zbytek svého života každodenně jídal přímo u královského stolu.
34Babylónský král se o něj pečlivě staral a poskytoval mu vše, co potřeboval, po celý zbytek jeho života až do smrti.