1Běda všem, kdo ničí ostatní, aniž by jim kdokoliv ubližoval. Běda těm, kdo zrazují, přestože je nikdo nezradil. Až dovršíte své dílo zkázy, zkáza se vrátí na vaši hlavu. Nebudete zrazovat, ale jiní zradí vás.
2Ach, Hospodine, slituj se nad námi, toužíme být s tebou. Dávej nám každý den svou sílu a ve zlých časech nám buď oporou.
3Burácení tvého hlasu zahání nepřátele na útěk, když se proti nim postavíš, jejich národy se rozpadají.
4Přijdete o svou kořist, nepřátelé, jako kdyby ji sežraly kobylky, lidé se na ni vrhnou jako hejna nenasytných sarančat.
5Chvalte Hospodina, vždyť přebývá na nebesích; nastolí v Jeruzalémě právo a spravedlnost.
6Stane se pevným základem, bohatým zdrojem záchrany, moudrosti a poznání. Klíčem k této pokladnici je zbožnost a úcta k Hospodinu.
7Podívejte se, jak odvážní jeruzalémští muži hlasitě naříkají na ulicích a vyslanci s poselstvím míru hořce pláčí.
8Nikde není ani jediný pocestný a cesty zejí prázdnotou. Smlouva se nedodržuje a jednou dané slovo přestává platit, jakoby člověk už neměl žádnou cenu.
9Izrael truchlí a žalem chřadne a také na Libanón dolehla zkáza. Úrodná šáronská rovina se proměnila v poušť a bášanská krajina i pohoří Karmel jsou vypleněny.
10Nyní však zakročím já, říká Hospodin, a to, co udělám, mě vyvýší a proslaví.
11Skutky Asyřanů se obrátí proti nim a zničí je jako oheň stravuje plevy či suchou slámu.
12Národy budou vřít jako hašené vápno a vznítí se jako vykácené trní.
13Ať jste blízko či daleko, slyšte, co jsem učinil a uznejte mou sílu!
14Hříšníci na Sijónu i všichni bezbožní se chvějí strachy. Kdo snese Hospodinovu přítomnost, která je jako spalující oheň?
15Jedině ten, kdo jedná spravedlivě a mluví pravdu, kdo nenávidí vydírání a dává ruce pryč od úplatků, ten, kdo nenaslouchá plánům ničemníků a se zlem nechce mít nic společného,
16pouze takový člověk obstojí a nalezne své útočiště v Bohu jako ve skalní pevnosti. Vždy bude mít co jíst a nikdy nepocítí žízeň.
17Tehdy tvoje oči spatří krále v celé jeho kráse a uzří zemi, která sahá do daleka.
18V myšlenkách se vrátíš ke svým starým obavám a zeptáš se: Kde je konec veliteli nepřátel? Jak skončil ten, kdo nás okrádal? Kde je ten, který stál v čele protivníků?
19Již nikdy tyto opovážlivce nespatříš, národy, které mluví zvláštním a nesrozumitelným jazykem.
20Když pohlédneš na Jeruzalém, město své radosti, tvé oči spatří poklidná obydlí, která již nikdo nikdy nezničí. Budou jako stan, jehož kolíky zůstanou navždy v zemi a jehož lana se nikdy nepřetrhnou.
21Tam nám bude vládnout náš Hospodin. Jeruzalém bude jako oáza obklopená širokou řekou, kterou nepřepluje žádná veslice ani koráb nepřátel.
22Vždyť Hospodin bude naším soudcem, zákonodárcem a králem, bude to právě on sám, kdo nás vysvobodí.
23Nepřátelé jsou jako lodě se svěšenými plachtami, jejichž stěžně se nebezpečně klátí. Jejich kořist připadne Božímu lidu a odnesou ji dokonce i chromí.
24Žádného z obyvatel Jeruzaléma již nesklátí nemoc a jejich provinění nebude nikdy připomínáno.