1Ach, Hospodine, jedině ty jsi můj Bůh! Chci ti vzdávat chválu a slavit tvou dokonalost, neboť jsi věrně vykonal úžasné věci, o nichž jsi už dávno rozhodl.
2Nedobytné pevnosti i opevněná města cizinců proměňuješ v hromady sutin, ze kterých již nikdy nikdo město znovu nepostaví.
3Proto si tě váží a ctí i ty nejsilnější národy a neohrožená města.
4Poskytuješ všem ubožákům a lidem v nouzi útočiště a chráníš je jako přístřeší před bouří a stín před žárem.
5Neboť ti, kdo s nimi nemají slitování, je sužují jako divoká bouře a pouštní žár. Ty však dokážeš chvástání nepřátel a cizinců umlčet. Jejich písně utichají jako slábne žár slunce, které přikryje mrak.
6Všemocný Hospodin připraví na své hoře bohatou hostinu pro všechny národy a předloží jim nejlepší nápoje a vybraná jídla.
77-8 Navždy tam také pohltí a zničí příkrov prokletí smrti, který visí nad všemi národy. Nejvyšší Hospodin setře slzy ze všech tváří a zbaví svůj lid na celém světě hanby a potupy. On sám slíbil, že to udělá.
8***
9Až přijde ten den, lidé řeknou: "Ano, to je náš Bůh; věřili jsme mu a on nás vysvobodil. Je to Hospodin, kterému jsme důvěřovali; a nyní se můžeme radovat z jeho záchrany."
10Hospodin podrží nad Jeruzalémem svou ochrannou ruku, avšak Moábce zašlape jako slámu do hnoje.
11Budou se vzpínat a mávat rukama jako tonoucí. Bůh však pokoří jejich pýchu i navzdory jejich snaze uniknout.
12Rozboří opevnění jejich měst, srazí je do prachu a srovná se zemí.