Isaiah 14
1 Dále Izajáš píše: Hospodin se znovu slituje nad Izraelci a přivede potomky praotce Jákoba zpět do jejich vlastní země. Připojí se k nim také cizinci a přilnou k izraelskému národu.
2 Sami přivedou Izraelce domů a stanou se jejich služebníky v Hospodinově zemi. Izraelci tak ovládnou ty, kterým původně sloužili, a stanou v čele svých nepřátel!
3 3-4 V den, kdy vás Hospodin vysvobodí z utrpení, zmatku a krutého otroctví, se vysmějete babylónskému králi: Konečně došlo i na krutovládce! Dohrál jsi králi!"
4 ***
5 Hospodin zlomí kopí provinilců a žezlo nelítostných panovníků,
6 kteří zlostně a bez přestání pobíjeli národy a jejich obyvatele neúprosně zotročovali.
7 Potom se v celé zemi rozhostí pokoj a klid; národy si začnou prozpěvovat
8 a zajásají dokonce i libanónské cedrové lesy, neboť jejich nepřítel padl a již nikdo nepřijde, aby je pokácel.
9 Už nyní se podsvětí nedočkavě těší, jak oslaví tvůj příchod, Babylóne. Burcuje přízraky zemřelých, zvedá z trůnů všechny bývalé vládce a krále světa, aby tě přivítali v hrobě.
10 Všichni se shromáždí a řeknou ti: "Nyní jsi stejně bezmocný jako my. Není již mezi námi rozdíl."
11 Všechna tvá chlouba zemře s tebou a hrob umlčí i tvé bujaré radovánky. Ulehneš do tlejícího lůžka a přikryjí tě odporní červi.
12 Padl jsi z nebeských výšin, jitřenko, synu svítání! Padl jsi až k zemi, ty, který jsi ničil celé národy.
13 V srdci sis říkal, že vystoupíš do nebe, povýšíš svůj trůn až nad samotného Boha a usadíš se na Hoře setkávání na dalekém severu.
14 Toužil jsi usednout na trůn Nejvyššího a povznést se až nad vrcholky mraků.
15 Chtěl ses stát Bohem vesmíru, ale skončíš v hluboké propasti hrobu.
16 Všechny, kdo tě znají, tvůj osud překvapí. Budou udiveně říkat: 'Vždyť to je ten, který děsil celou zemi a hýbal základy všech království.
17 Muž, který vyplenil města a proměnil svět v pustinu. Ten, který nikdy nepropouštěl své zajatce domů.'
18 Zatímco všichni ostatní králové důstojně odpočívají ve svých hrobkách,
19 tebe pohodí do společného hrobu jako ulomenou větev. Tam tě přikryjí těla všech, které jsi dal pobít zbraněmi svých vojsk. Skončíš jako zapomenutá a pošlapaná mrtvola.
20 Nikdo ti nevystrojí pohřeb, neboť jsi zničil svou vlastní zemi a povraždil svůj lid. Nebudeš mít následníka a tvé jméno tak zanikne s tebou.
21 Všechny tvoje potomky čeká smrt, protože nesou vinu svých předků. Nedospějí, aby zdědili zemi a pokryli ji svými městy.
22 "Já sám proti nim povstanu!" říká Všemocný Hospodin. "Vymažu Babylón, všechny jeho obyvatele i jejich potomky z tváře země.
23 Proměním to město v nehostinný močál, kde sídlí jen sovy. Já sám, Všemocný Hospodin, ho smetu a zničím.
24 Jako že jsem Hospodin, přísahám, že všechno se odehraje a uskuteční tak, jak jsem rozhodl a naplánoval.
25 Jakmile Asyřané vstoupí do hor Izraele, pošlapu je a zničím. Zbavím tak svůj lid jha nadvlády cizinců a sejmu jim z ramenou břemeno útlaku.
26 Toto rozhodnutí, píše Izajáš, platí pro celou zemi a týká se všech národů.
27 A jestliže o tom rozhodl sám Všemocný Hospodin, kdo se proti němu postaví? Chystá-li se zasáhnout Bůh, kdo mu v tom zabrání?
28 Následující poselství obdržel Izajáš v roce, kdy zemřel král Achaz:
29 Zbytečně se, Pelištejci, radujete, že hůl, která vás bije, se zlomila. Jestliže jeden had zemře, na jeho místo přijde nový, který bude ještě horší a jedovatější než ten první.
30 Zatímco i ti nejchudší z bědných budou v bezpečí a budou mít co jíst, každého z vás, kdo přežije, nechám zajít hladem.
31 Ano, Pelištejci, máte důvod naříkat a skučet, neboť na vaše města už se od severu v oblacích prachu valí armáda nepřátel, v jejichž řadách není jediný slaboch.
32 Svým poslům však vyřiďte, že Jeruzalém je městem samotného Boha a jeho lid v něm najde bezpečí.