1Avšak Bůh na Noeho a na živá zvířata, jež s ním byla v arše nezapomněl. Rozpoutal proto nad zemí vítr a voda začala postupně opadávat.
2Rovněž ustal déšť a přestaly tryskat i prameny podzemních vod.
33-4 Za pět měsíců už voda klesla natolik, že archa dosedla na zem někde v pohoří Ararat.
4***
5Asi za další tři měsíce pak vystoupily zpod hladiny další vrcholky hor.
66-7 Noe však počkal dalších čtyřicet dní a potom z okna vypustil krkavce. Ten vylétával a vracel se, dokud voda na zemi neopadla.
7***
8Později Noe vypustil holubici, aby se přesvědčil, zda už je země skutečně suchá.
9Holubice se však brzy vrátila do archy, protože nenašla místečko, kde by si odpočinula, neboť země byla ještě stále přikrytá vodou.
10Noe ji tedy vpustil zpět do archy, ale za týden ji znovu vypustil ven.
11Tentokrát byla holubice pryč celý den, a když se navečer vrátila, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Podle toho Noe poznal, že voda už téměř docela opadla.
12Počkal tedy ještě jeden týden a znovu holubici vypustil. Tehdy se však už holubice nevrátila.
13Měsíc nato otevřel Noe poklop archy, a na vlastní oči se přesvědčil, že povrch země již skutečně osychá.
14Asi za dalších osm týdnů, tedy celkem za více než rok po začátku potopy, byla už země úplně suchá.
15Tenkrát Bůh promluvil k Noemu:
16"Vyjděte nyní z archy všichni ven. Ty, tvá manželka i synové se svými ženami.
17Vyveď s sebou rovněž všechna zvířata a rozmanité živočichy, kteří byli s tebou na lodi. Vypusť je, ať se rozběhnou do všech koutů země a množí se."
1818-20 Lidé i zvířata tedy opustili archu, a když už byli všichni venku, postavil Noe Hospodinu oltář, zapálil na něm oheň a obětoval vždy po jednom ze všech zvířat, která Bůh k tomuto účelu vybral.
19***
20***
21Hospodin jeho oběť přijal a řekl si: "Přestože člověk už od mládí tíhne ke zlu a násilí, už nikdy kvůli němu nebudu zlořečit zemi a nezahubím všechno živé, jako jsem to nyní učinil.
22Dokud bude tato země existovat, nepřestane střídání dne a noci, léta a zimy, žáru a chladu i setby a sklizně."