1Když Jákob vydechl naposled, padl Josef na jeho lože a s neutišitelným pláčem svého otce líbal.
2Potom přikázal lékařům, aby tělo jeho otce nabalzámovali.
3Balzámování se tenkrát provádělo po dobu čtyřiceti dnů. Egypťané a Jákoba oplakávali celých sedmdesát dní.
4Když doba zármutku uplynula, promluvil Josef k faraónovým poradcům a požádal je, aby faraónovi předložili jeho následující žádost:
5"Před smrtí jsem svému otci na jeho prosbu slíbil, že ho pochovám v rodinné hrobce v kenaanské zemi. Dovol mi tedy, abych se tam vypravil a svému slibu dostál. Až splním svůj slib, vrátím se zpět do Egypta."
6Když poradci Josefovu žádost faraónovi předložili, vyslechl ji a jejich prostřednictvím mu odpověděl: "Jen klidně jdi a podle svého slibu pochovej svého otce tam, kde si to přál."
7Josef se tedy vypravil na cestu do Kenaanu a k jeho smutečnímu průvodu se připojili i všichni faraónovi služebníci, poradci a ostatní významní představitelé Egypta.
8Samozřejmostí bylo, že svého otce Jákoba doprovodila na jeho poslední cestě i celá jeho rozsáhlá rodina. V Gošenu zůstaly pouze malé děti a stáda ovcí a dobytka.
9Součástí slavného průvodu tenkrát byla dokonce i kolona vozů a jezdci na koních.
10Když průvod dorazil do Goren-atádu ležícího na břehu Jordánu, zastavil se a Josef na tom místě uspořádal za svého zesnulého otce sedmidenní smuteční obřad. Po celou dobu truchlení hlasitě naříkali a oplakávali Jákobovu památku.
11Místní kenaanští obyvatelé, kteří byli tehdy v Goren-atádu svědky této smuteční slavnosti, byli ohromeni hloubkou zármutku Egypťanů, a pojmenovali proto to místo nedaleko Jordánu Ábel-misrajim (to znamená Smutek Egypta).
1212-13 Po skončení obřadu Jákobovi synové vykonali, oč je otec požádal, a pochovali jeho ostatky do jeskyně v Makpele naproti Mamre, na poli, které od Chetejce Efróna koupil Abraham, aby měl svůj vlastní hrob.
13***
14Potom se Josef, všichni jeho bratři i celý smuteční průvod vrátili do Egypta.
15Po otcově smrti se však Josefovi bratři začali obávat, že Josef na ně zanevře a pomstí se jim za všechno utrpení, které mu kdysi způsobili.
16Poslali mu proto vzkaz tohoto znění:
17"Před svou smrtí nás otec požádal, abychom ti předali tuto jeho prosbu: "Odpusť prosím Josefe svým bratrům, služebníkům Boha tvého otce jejich zlé skutky, kterých se na tobě dopustili. Zapomeň na to, co ti provedli, a odpusť jim." Sotva Josef jejich vzkaz vyslechl, rozplakal se.
1818-19 Krátce nato za ním přišli jeho bratři osobně. Když před ním padli na zem a prohlásili se za jeho otroky, vyzval je Josef, aby vstali a řekl jim: "Ničeho se neobávejte. Jsem snad Bůh, abych vás soudil a trestal?
19***
20Zlo, které jste zosnovali, Bůh obrátil v dobro a mým prostřednictvím tak zachránil mnoho lidských životů.
21Nemusíte se tedy skutečně ničeho bát," zopakoval znovu Josef, aby své bratry uklidnil a utěšil. "Rád se postarám o vás i o vaše rodiny."
22Josef zůstal s celou rodinou svého otce v Egyptě a dožil se věku sto deseti let.
23Během svého života se dočkal dokonce vnoučat svého syna Efrajima a synů svého vnuka Makíra, potomka od syna Manasesa.
24Když se blížil konec jeho pozemské pouti, řekl Josef svým bratrům: "Mé dny už jsou sečteny, ale pro vás jednou jistě přijde Bůh a vyvede vás odsud do země, kterou slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
25Přísahejte mi nyní, že až ta chvíle přijde, pak odtud vynesete i mé ostatky."
26Krátce nato pak Josef ve věku sto deseti let zemřel. Jeho tělo nabalzamovali, položili do rakve a pochovali v Egyptě.