1Když se Josef přivítal s rodinou, vrátil se k faraónovi a oznámil mu, že z kenaanské země přijel do Egypta jeho otec a bratři s rodinami a stády a usadili se v Gošenu.
2Potom faraóna požádal o audienci a pět svých bratrů mu představil.
33-4 Při jejich návštěvě se jich farao zeptal na jejich zaměstnání a oni mu odvětili: "Všichni jsme pastýři ovcí, stejně jako byli naši předkové, a jsme tvými oddanými služebníky. Přišli jsme se svými stády do Egypta, protože kenaanskou zemi postihl krutý hladomor a vyčerpali jsme už všechny pastviny pro naše zvířata. Dovol nám tedy prosím usadit se v Gošenu."
4***
5Nato se farao obrátil k Josefovi a řekl: "Rád vidím kohokoliv z tvé rodiny.
6Svěřil jsem ti egyptskou zemi do rukou, a proto ty sám teď pro svou rodinu vyber to místo, které budeš považovat za nejlepší. Chceš-li, ať se třeba usadí v Gošenu. A jsou-li tví bratři schopní a zodpovědní, postav je na místa správců mých stád."
7Když farao domluvil, přivedl Josef svého otce Jákoba a ten faraónovi požehnal.
88-9 Farao se ho zeptal na jeho věk a Jákob mu odpověděl: "Chodím po tomto světě už sto třicet let. Můj život nebyl snadný, a proto nebude ani dlouhý. Ani zdaleka se nedožiji takového věku jako mnozí z mých předků."
9***
10Potom Jákob faraónovi znovu požehnal a rozloučil se s ním.
1111-12 Josef pak podle faraónova přání usadil svého otce a bratry v nejlepší části Egypta v Ramesesu a o celou svou rodinu pečoval tak, aby ani jeden její člen netrpěl nedostatkem.
12***
13Postupem času bída a nedostatek v Egyptě i v Kenaanu narůstaly a hlad postupně obě země nemilosrdně vyčerpával.
1414-15 Obyvatelé Egypta i Kenaanu už utratili za obilí veškeré stříbro a zlato a Josef je poctivě odvedl do faraónovy pokladnice. Lidé však začali k Josefovi přicházet s prosbami: "Dej nám prosím obilí na chleba. Copak máme zemřít hlady jen proto, že už nemáme, čím bychom zaplatili?"
15***
16Nato jim Josef odpověděl: "Nemáte-li už čím zaplatit, přiveďte tedy svá stáda a já vám za ně dám obilí."
17Egypťané tedy Josefovi přiváděli svá stáda oslů, koní, skotu i bravu a on jim za ně dával obilí.
18Po celý jeden rok takto Josef zásoboval obyvatele obilím a chlebem. Ale tak, jako všechno má svůj konec, došla jednou lidem i jejich zvířata a opět neměli nic, za co by nakoupili obživu. Přišli proto znovu za Josefem a řekli mu: "Nemá smysl skrývat, že tak, jako jsme utratili všechno stříbro a zlato, prodali jsme ti už také veškerá naše stáda. Poslední, co nám zůstalo, je naše půda.
19Máme si ji snad ponechat jen proto, abychom na ní zemřeli hlady a nechali ji ležet ladem? Kup nás proto i s naší půdou za obilí a chléb a staneme se tak faraónovými služebníky. Vydej nám rovněž osivo, abychom je pro svou obživu mohli zasít a nenechali tak půdu zpustnout."
20Josef s jejich návrhem souhlasil a skoupil tak veškerou egyptskou půdu pro faraóna. Protože hladomor byl nesmírně krutý, nezůstala v Egyptě ani píď země, kterou by Josef za obilí nekoupil, a celá země tak přešla do faraónova vlastnictví.
21Všichni obyvatelé Egypta se tím zároveň stali faraónovými služebníky a podléhali veškerým jeho nařízením.
22Jediným vlastnictvím, které Josef neodkoupil, byla půda náležící kněžím, kterým farao pravidelně vyplácel mzdu na živobytí, a proto svou půdu nemuseli prodávat.
23Jakmile Josef skoupil veškerou půdu země, dal všemu lidu vyhlásit: "Stali jste se všichni služebníky faraóna a vaše půda nyní náleží pouze jemu. Vydám každému z vás osivo a vy s ním faraónovu půdu osejete.
24Jakmile sklidíte úrodu, jednu pětinu z ní odevzdáte faraónovi a čtyři pětiny si ponecháte na opětovné osetí a pro obživu vašich rodin."
25"Zachránil jsi nás všechny před smrtí hladem," odpověděli jednohlasně obyvatelé země, "a proto budeme faraónovi s radostí oddaně sloužit."
26Josefovo nařízení, podle kterého pětina veškeré úrody náležela faraónovi, pak v Egyptě platilo ještě velmi dlouho a kromě kněžích, kteří svou půdu faraónovi neprodali, platilo bez výjimky pro všechny.
27Izrael se svou rodinou se mezitím usadili v Gošenu a dobře se jim tam dařilo. Jejich majetek se rozrůstal a brzy se významně zvětšila i jejich populace.
28Sám otec Jákob žil v Egyptě ještě celých sedmnáct let a teprve potom ve věku sto čtyřiceti sedmi let v pokoji zemřel.
2929-30 Před smrtí si zavolal svého Syna Josefa a řekl mu: "Prokaž prosím svému starému otci službu a slib mi, že mne po smrti nepochováš zde v Egyptě, ale uložíš mé ostatky do hrobu, kde odpočívají všichni moji předkové." "Udělám všechno, co si budeš přát, otče," odpověděl Josef.
30***
31"Jsi ochoten to odpřísáhnout?" zeptal se ho znovu Jákob. "Přísahám," stvrdil svůj slib Josef a Izrael se na závěr jejich rozhovoru poklonil.