Genesis 45
1 1-2 Po těchto slovech se již Josef nemohl déle ovládnout, a proto poslal okamžitě všechny, kromě svých bratrů pryč. Jakmile zůstal se svými bratry o samotě, dal se jim poznat a rozplakal se tak hlasitě, že jeho nářek byl slyšet po celém paláci, a tak se o celé záležitosti dozvěděl i faraón.
2 ***
3 "Já jsem skutečně váš bratr Josef," řekl jim potom. "Říkáte tedy, že můj otec ještě žije?" Avšak odpovědi se Josef nedočkal, neboť všichni jeho bratři zůstali překvapením a úlekem jako němí.
4 Josef je proto vyzval, aby k němu přistoupili blíže a vyprávěl jim: "Opravdu jsem to já, váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.
5 Nevyčítejte si však nyní, co jste kdysi udělali, neboť to tak záměrně zařídil Bůh, aby mým prostřednictvím zachránil mnoho lidí od smrti hladem.
6 Hladomor už sužuje zemi dva roky a ještě dalších pět let se na polích nic neurodí.
7 Avšak Bůh mne sem poslal právě proto, aby zachoval vás a vaše potomky naživu až do doby velkého vysvobození.
8 A tak jste to ve skutečnosti nebyli vy, kdo mne sem poslal, ale sám Bůh. To on mne učinil faraónovým poradcem a správcem celého Egypta.
9 Vydejte se nyní bez otálení na zpáteční cestu a přineste našemu otci tento vzkaz: "Zdraví tě tvůj syn Josef, kterého Bůh ustanovil pánem celého Egypta. Proto neváhej a přijeď ihned za mnou.
10 Budeš se všemi svými potomky, stády i veškerým svým majetkem sídlit v Gošenu, abychom si byli nablízku.
11 Budu se tam o vás starat, neboť je před námi ještě pět let hladomoru. Nikdo z tvých blízkých nebude u mě trpět nouzí."
12 Všichni včetně Benjamína vidíte na vlastní oči, že jsem to skutečně já a že nemluvím do větru.
13 Povězte tedy otci, jakou mám zde v Egyptě vážnost a autoritu a vyprávějte mu o všem, co jste tady viděli. Na nic nečekejte a přiveďte ho sem."
14 Když Josef domluvil padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a oba se rozplakali.
15 Potom se slzami v očích políbil rovněž všechny ostatní bratry a sklonil se k nim. Pak se všichni vzpamatovali a vrátila se jim řeč.
16 Zvěst o příjezdu Josefových bratrů se rychle donesla až k faraónovi. Jakmile se to dozvěděl, spolu se svými služebníky se zaradoval
17 a řekl Josefovi: "Řekni svým bratrům, ať si pospíší, osedlají svá zvířata a rychle jedou do kenaanské země.
18 Tam ať vezmou svého otce a své rodiny a všichni ať se vrátí ke mně do Egypta. Dostane se jim tady toho nejlepšího, čím jen Egypt oplývá.
19 Řekni jim, ať si z Egypta vezmou povozy, aby své ženy, malé děti a svého otce mohli přivézt.
20 Vyřiď jim, ať se nestrachují o nic ze svého majetku, neboť jim bude patřit to nejlepší z egyptské země."
21 Podle faraónova příkazu dal tedy Josef svým bratrům povozy a zásoby jídla na cestu a oni vykonali vše, co jim nařídil.
22 Každému dal po jednom svátečním šatu, ale Benjamínovi jich dal pět a přidal mu k nim tři sta šekelů stříbra.
23 Svému otci pak po bratrech poslal deset oslů s nákladem nejlepšího egyptského zboží, deset oslic s nákladem obilí a chleba a také stravu pro otce na cestu.
24 Když takto své bratry vypravil, prosil je, aby mezi sebou nevyvolávali cestou žádné hádky. Teprve pak je vyslal na cestu.
25 25-26 Bratři tedy odjeli a zakrátko dorazili do Kenaanu ke svému otci Jákobovi. Když mu radostně oznámili, že Josef je naživu a dokonce se stal vládcem Egypta, nechtěl tomu Jákob vůbec uvěřit,
26 ***
27 a teprve když mu podrobně pověděli všechno, co je potkalo, a ukázali mu povozy, které pro něj Josef poslal, probudila se v něm opět naděje a radost ze života a zvolal:
28 "To mi stačí! Teď vidím, že můj syn Josef skutečně žije! Pojďme tedy, ať ho před svou smrtí ještě uvidím."