Bible

1 Jákob se tedy konečně po dlouhém putování usadil v kenaanské zemi, kde před ním sídlil i jeho otec. 2 Jeho sedmnáctiletý syn Josef pásal ovce se svými bratry, syny Bilhy a Zilpy a často svému otci přinášel zprávy o jejich zlých skutcích. 3 Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce, neboť mu byl v jeho stáří zdrojem radosti a potěšení. Proto mu také na výraz své náklonnosti dal udělat pestře tkaný šat. 4 Josef se však pro své výsadní postavení brzy stal všem svým ostatním bratrům trnem v oku a ti jej začali nenávidět a osočovat ho. 5 5-7 Jednou měl Josef zvláštní sen a svěřil se s ním všem svým bratrům. Tím však do ohně jejich nenávisti jen přilil dalšího oleje, neboť jim řekl: "Zdálo se mi, že jsme společně vázali na poli snopy a najednou, z ničeho nic se můj snop zvedl a zůstal stát. Vzápětí povstaly i vaše snopy, začaly okolo mého snopu obcházet a klaněli se mu." 6 *** 7 *** 8 Sotva však bratři jeho slova vyslechli vztekle se jej zeptali: "Chceš nám tím snad naznačit, že se staneš našim pánem a budeš nám vládnout?" A nenáviděli ho pro jeho sen ještě více. 9 9-10 O něco později měl však Josef další, tentokrát ještě závažnější sen a svěřil se s ním nejen svým bratrům, ale i svému otci: "Zdálo se mi, že se přede mnou klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd." Jakmile to jeho otec uslyšel, káravě se Josefa otázal: "Nepřeháníš trochu? Má to snad znamenat, že se ti budou klanět nejenom tvoji bratři, ale i já a tvá matka?" 10 *** 11 Zatímco i tento sen Josefovy bratry popudil a ještě více podnítil jejich žárlivost, jeho otec dlouho usilovně přemýšlel, co to asi může všechno znamenat. 12 Jednou odešli všichni Josefovi bratři se stády svého otce na pastviny nedaleko Šekemu. 13 O několik dní později si Izrael Josefa zavolal a řekl mu: "Tvoji bratři odešli se stády na pastvu k Šekemu. 14 Byl bych rád, kdyby ses za nimi vypravil a přinesl mi zprávu, zda je s nimi a s mými zvířaty všechno v pořádku." Josef svého otce poslechl a ihned se z chebrónského údolí vypravil do Šekemu. 15 Zatímco své bratry marně hledal, všiml si ho nějaký muž a otázal se ho, co tak usilovně hledá. 16 Josef mu odpověděl, že hledá místo, kde pasou stáda jeho bratři, a zeptal se ho, zda je neviděl. 17 Nato mu ten muž odpověděl: "Ano, byli tady, ale není to dlouho, co svá stáda odehnali na pastviny v Dótanu. Slyšel jsem, jak se na tom domlouvali." Josef mu tedy poděkoval a pokračoval za svými bratry do Dótanu, kde je skutečně nalezl. 18 Jakmile ho však jeho bratři v dálce uviděli přicházet, dříve než k nim dorazil se domluvili, že ho zabijí a tak se ho jednou provždy zbaví. 19 "Podívejme se, přichází náš snílek," vtipkovali bratři mezi sebou. 20 "Zabijeme ho, hodíme jeho tělo do některé z okolních vyschlých studní a doma potom řekneme, že ho roztrhala divoká zvěř. Pak se uvidí, co zůstane z těch jeho slavných snů." 21 21-22 Rúbenovi se však Josefa zželelo, a snažil se proto plán ostatních jeho bratří překazit. Řekl jim: "Chcete se snad všichni stát vrahy? Klidně ho do té cisterny vhoďte, ale sami jeho krev neprolévejte." (Rúben totiž doufal, že svého bratra Josefa později ze studny tajně vytáhne o odvede zpět ke svému otci.) 22 *** 23 23-24 Rúbenova slova bratry přesvědčila a jakmile přišel Josef až k nim, strhli z něj jeho pestře tkaný šat, který mu všichni tolik záviděli a hodili ho do prázdné studny. 24 *** 25 Potom se v klidu posadili a chystali se k jídlu. Vtom však v dálce zahlédli, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců, obchodníků s drahými mastmi, kořením a balzámem, kteří se svým zbožím táhli do Egypta. 26 26-27 Když je uviděl Juda, řekl svým bratrům: "Prodejme raději Josefa Izmaelcům. Nikdo nás pak nebude moci obvinit z jeho smrti. Vždyť je to konec konců náš bratr." 27 *** 28 Ostatním se jeho návrh zamlouval, a proto, když jeli obchodníci okolo, vytáhli bratři Josefa ze studny a za dvacet šekelů stříbra jim ho prodali. Izmaelci ho pak s sebou odvedli až do Egypta. 29 29-30 Když se zanedlouho vrátil Rúben, který se na chvíli vzdálil, a našel už jen prázdnou studnu bez Josefa, roztrhl na znamení žalu svůj šat a vrátil se s nářkem k ostatním bratrům. "Josef už tam není," oznamoval s pláčem ostatním. "Co si teď počnu? Kde ho mám hledat? A co řeknu našemu otci?" 30 *** 31 31-32 Ostatní se však už mezitím dohodli, že namočí Josefův pestře tkaný šat v krvi poraženého kozla a pošlou jej otci se vzkazem, aby si šat pozorně prohlédl a zjistil, zda náhodou nepatřil Josefovi. 32 *** 33 Když otec šat dostal a prohlédl ho, zděšeně zvolal: "Ale vždyť to je šat mého syna Josefa. Není pochyb, že toho ubožáka rozsápala a sežrala divoká zvěř!" 34 V hlubokém zármutku pak Jákob roztrhl svůj šat, oblekl si žíněné roucho a dlouho pro svého syna truchlil. 35 Všichni jeho synové a dcery se jej snažili utišit, ale nic to nepomohlo. Jákob Josefa stále oplakával a žalostně naříkal: "Chci pro svého syna zármutkem zemřít. Nejraději bych ulehl do hrobu a sdílel tak jeho osud." 36 Zatímco otec doma truchlil, dorazili obchodníci do Egypta a prodali tam Josefa veliteli faraónovy tělesné stráže, dvořanu Potífarovi.