11-2 Mezitím Hospodin splnil také svůj slib, který dal před časem Abrahamovi, a přestože již byl Abraham velmi starý, Sára otěhotněla a v čase, který Bůh určil, porodila syna.
2***
33-4 Abraham mu dal jméno Izák a osmého dne po jeho narození ho podle Božího příkazu obřezal. (
4***
5Ačkoliv je to velmi neobvyklé, měl Abraham v době narození svého syna již rovných sto let.)
6Sára byla samozřejmě ze svého mateřství nesmírně šťastná a proto děkovala Bohu: "Radujte se všichni, kdo uslyšíte o mém štěstí, neboť Bůh mi vrátil radost ze života."
7Pak dodala: "Kdo by si jenom pomyslel, že Abraham se ještě stane otcem? A přece jsem mu přivedla na svět syna, přestože je tak starý."
8Sára o svého syna Izáka dobře pečovala, a on rostl jako z vody. V den, kdy se rozhodla přestat jej kojit, vystrojil Abraham na památku této události bohatou hostinu.
9Tenkrát si však Sára všimla, že syn, kterého Abrahamovi porodila její egyptská služebná Hagar, se Izákovi vysmívá.
10Přišla proto za Abrahamem a naléhala na něj: "Tu otrokyni i s dítětem z našeho domu ihned vyžeň. Nemohu dopustit, aby se její syn dělil s mým synem o dědictví."
11Její požadavek Abrahama velmi zarmoutil, neboť Izmael byl zároveň i jeho synem.
12Bůh však Abrahamovi řekl: "Poslechni svou ženu Sáru a udělej, co říká. Svůj slib sice naplním prostřednictvím Izáka, ale ani na tvého syna Izmaela nezapomenu.
13Postarám se i o jeho budoucnost a učiním ho praotcem velkého národa."
14Na druhý den tedy Abraham časně zrána připravil jídlo a měch s vodou na cestu, dal je Hagaře a spolu s jejím synem ji propustil. Hagar se vydala na cestu přes Beršeebskou pustinu, kde záhy zabloudila.
1515-16 Zanedlouho jí došla poslední zásoba vody a Hagar se už pomalu začala loučit se životem. Jako asi žádná matka neměla ani ona odvahu vidět, jak její syn v trápení umírá. Proto jej nechala ležet v písku pod jedním keřem a kousek se od něho vzdálila. Tam se v zoufalství dala se do usedavého pláče.
16***
17Bůh však její nářek uslyšel a poslal k Hagaře svého anděla. Tan jí řekl: "Co se stalo? Ničeho se neboj, protože Bůh zaslechl nářek tvůj i tvého syna.
18Vstaň a ujmi se znovu svého chlapce, neboť z jeho potomstva vzejde početný národ."
19Když anděl domluvil, Bůh otevřel Hagaře oči a ona před sebou uviděla studnu. S novou nadějí naplnila tedy měch vodou a svému synovi dala napít.
20Bůh se pak o ně dobře postaral a když Izmael dospěl, stal se výborným lučištníkem.
21Usadil se v Páranské stepi a oženil se s egyptskou dívkou, kterou mu jeho matka jednou přivedla.
22Mezitím Abrahama navštívil král Abímelek s velitelem svých vojsk Píkolem a řekl mu: "Je zřetelně vidět, že tvůj Bůh tě podporuje ve všem, co děláš.
23Přišel jsem proto za tebou, abys mi před svým Bohem odpřísáhl, že už nikdy neoklameš ani mne, ani mé nástupce, ale budeš s námi naopak jednat v dobrém tak, jako my jednáme s tebou."
24Nato mu Abraham přímo a bez váhání odpověděl: "Dobrá tedy, přísahám!"
25Potom si však Abímelekovi postěžoval, že mu právě jeho služebníci násilím zabavili studnu, kterou sám vykopal.
26Abímelek mu však udiveně odvětil: "O této záležitosti nic nevím. Odnikud se mi tato zpráva zatím nepřinesla. Měl jsi mi to už dávno sám oznámit."
27Pak vzal Abraham několik ovcí a dobytčat a dal je na stvrzení své přísahy Abímelekovi.
28Sedm ovcí však postavil stranou.
29"Proč těch sedm ovcí odděluješ od ostatních?" zeptal se ho Abímelek.
30"Těchto sedm ovcí si ponech na důkaz toho, že tu studnu jsem skutečně vykopal já," odpověděl mu Abraham.
31Místo, kde Abraham a Abímelek spolu uzavřeli tuto dohodu, proto dostalo název Beer-šeba (to znamená Studna přísahy).
32Po stvrzení vzájemné dohody s Abrahamem se Abímelek s Píkolem, velitelem svých vojsk, vrátil z Beer-šeby zpět do pelištejské země.
33Abraham pak na tom místě zasadil tamaryšek a uctil tam jméno svého věčného Boha Hospodina.
34Po této události žil Abraham v pelištejské zemi v klidu a v pokoji ještě mnoho let.