Genesis 19
1 1-2 Schylovalo se už k večeru, když ti dva poslové dorazili do Sodomy. Abrahamův synovec Lot byl právě u městské brány, a když je spatřil, vyšel jim vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: "Bude mi velkou ctí poskytnout vám nocleh ve svém domě, přátelé. Umyjete se, odpočinete si a ráno můžete jít dál." Oni mu však odvětili: "Ale kdepak, my se spokojíme s noclehem tady na ulici."
2 ***
3 Lot však na ně velmi naléhal, a tak se nakonec dali přemluvit a pozvání přijali. Doma jim Lot připravil pohoštění a dal pro ně napéci nekvašené chleby.
4 4-5 Když se po večeři chystali ke spánku, obklíčili Lotův dům sodomští muži, mladí i staří ze všech koutů města, a zavolali na Lota: "Dobře víme, že máš dnes v noci hosty. Vyveď je ihned oba ven, ať si s nimi můžeme pošpásovat. Máme chuť trochu je poučit v sexu!"
5 ***
6 6-7 Když to Lot uslyšel, vyšel před dveře a naléhal na dotěrné návštěvníky: "Přátelé, snažně vás prosím, mějte rozum a chraňte se udělat takovou hanebnost.
7 ***
8 Chcete-li, přivedu vám své dvě dcery. Obě jsou mladé a jsou panny. S nimi můžete dělat, co vás jen napadne, ale mé hosty nechte na pokoji. Slíbil jsem jim na noc bezpečné přístřeší."
9 Avšak Lotova řeč všechny ty zvrhlíky jen popudila, a tak se na něj obořili: "Jak se nám ty přivandrovalče opovažuješ rozkazovat, co smíme nebo nesmíme! Jestli nám okamžitě neuhneš z cesty, odneseš to ty sám jako první." Po těchto slovech se na Lota vrhli a chystali se vyrazit dveře.
10 Lotovi hosté však neváhali, pohotově vtáhli Lota dovnitř a pevně zajistili dveře.
11 Všechny muže, kteří byli okolo domu, pak na určitou dobu oslepili, takže nikdo z nich nemohl nalézt dveře, aby se dostal dovnitř.
12 Potom oba hosté řekli Lotovi: "Svolej své příbuzné, syny, dcery, zetě a všechny ostatní, kdo k tobě patří, a opusťte co nejrychleji toto město.
13 Přišli jsme tě totiž varovat, neboť nás poslal Hospodin, abychom celé město pro jeho zkaženost a násilí zni-čili."
14 Lot tedy neváhal a ihned se vypravil varovat snoubence svých dcer. Když jim však pověděl o blížící se zkáze města, jenom se mu vysmáli.
15 Mezitím však už začalo svítat, a tak poslové naléhali na Lota, aby se nezdržoval, vzal svou ženu a obě dcery, které s ním byly v domě a aby okamžitě opustili město, dříve než na ně dopadne spravedlivý trest.
16 Když viděli, že Lot neustále váhá, na nic už nečekali, popadli ho za ruku a vyvedli jej i se ženou a oběma dcerami za město. Hospodin zatím trpělivě čekal, dokud se všichni nedostanou do bezpečí.
17 Když opouštěli město, dostal Lot příkaz: "Nikam se neohlížej a utíkej až do hor, abys při zkáze města taky nezahynul!"
18 18-19 Lot však řekl: "Ach ne, můj Pane! Nalezl jsem u tebe nesmírnou milost, když jsi mne ponechal naživu, ale v horách, kam mne nyní posíláš, nemohu nepřežít ani týden. Život je tam nesmírně obtížný - a navíc je to tak daleko, že dříve než tam dojdu, zahynu.
19 ***
20 Dovol mi, prosím, uchýlit se do toho maličkého městečka, které leží nedaleko před námi. Ušetři je, neboť je skutečně maličké a já tam potom budu moci přežít."
21 Nato mu Hospodin řekl: "Dobrá tedy, vyhovím tvému přání a to místo, o kterém hovoříš, nezničím.
22 Pospěš si ale, neboť nemohu jednat, dokud nebudeš bezpečně ve městě." Město, které Hospodin pro Lota zachoval, bylo proto později nazváno Sóar (to znamená Maličké).
23 Slunce se zrovna vyhouplo nad obzor, když Lot dorazil do Sóaru.
24 24-25 Právě v tu chvíli Hospodin z nebe poslal na Sodomu a Gomoru ohnivý déšť a síru a všechno živé i neživé, ve městě i na poli, spálil na popel.
25 ***
26 Lotova žena, která šla jako poslední, však neuposlechla Hospodinovu radu, ohlédla se, aby viděla, co se děje a v tu ránu se proměnila v solný sloup.
27 Téhož rána se Abraham časně ráno utíkal podívat k místu, na němž den předtím hovořil s Hospodinem.
28 Když se zadíval směrem k Sodomě a Gomoře, spatřil už jen, jak z celého údolí vystupuje hustý dým, jako dým z hořící výhně.
29 Bůh však na svůj slib, jenž dal Abrahamovi, nezapomněl, a dříve než města v údolí zničil, odvedl Abrahamova synovce Lota do bezpečí.
30 Lot na vlastní oči viděl kolem sebe všechnu tu zkázu a uvědomil si, že ani lidé v Sóaru nejsou o nic lepší, a tak dostal strach a odešel se svými dcerami bydlet do jeskyně v horách.
31 Když se tam usadili, řekla jednou jeho starší dcera své mladší sestře: "Daleko široko nenajdeme muže, za které bychom se mohly provdat a mít s nimi děti. Jediný, kdo by nám teď mohl zplodit potomky, je náš vlastní otec. Ovšem i ten naneštěstí už pomalu stárne.
32 Opijeme ho proto vínem a vyspíme se s ním, tak aby o tom nevěděl. Když už to nejde jinak, zajistíme alespoň tak uchování potomstva."
33 A tak ještě téhož večera opily vínem otce a pak se s ním, aniž by o čemkoliv věděl, starší dcera vyspala.
34 Na druhý den se smluvily, že tentokrát se s otcem vyspí mladší dcera, aby tak i ona mohla mít potomstvo.
35 Znovu tedy večer otce opily a také jeho mladší dcera se s ním vyspala. Ani tentokrát však Lot o ničem nevěděl.
36 Oběma dcerám se jejich plán vydařil a se svým otcem skutečně otěhotněly.
37 Za nějaký čas pak starší dcera porodila syna Moába (což znamená Zplozený z otce), který se stal praotcem národa Moábců.
38 Mladší pak přivedla na svět syna Ben-amího (to znamená Syn mého příbuzného), který je předkem všech Amónovců.