1Jednou, když mne Hospodin opět oslovil, vybídl mne:
2"Ezechieli, jdi a vyřiď Izraelcům tato slova: Může se stát, že dovolím, aby některou zemi napadli nepřátelé. Obyvatelé té země pak mezi sebou vyberou jednoho z mužů a pověří ho strážní službou.
3Když strážce uvidí, že se do země valí nepřátelé, zatroubí na poplach a upozorní tak každého na hrozící nebezpečí.
4Jestliže kdokoliv z lidí zaslechne varovné znamení, ale vezme ho na lehkou váhu a nepřátelé ho připraví o život, potom je svou smrtí vinen jedině on sám.
5Neboť kdyby bral varování vážně, mohl uprchnout a zachránit se.
6Pokud strážce nepřátelské vojsko sice uvidí, ale nezatroubí, aby lid varoval, protivníci přitáhnou a někteří z lidu zaplatí za svoji chybu životem. Za jejich smrt však tentokrát ponese zodpovědnost strážce."
7Vzápětí však Hospodin dodal: "Nyní tě tedy, Ezechieli, ustanovuji strážcem Izraele. Proto dobře naslouchej mým slovům a varuj jimi můj lid.
8Když o někom z provinilců prohlásím, že spěje k záhubě, ale ty s ním nepromluvíš, abys ho od jeho špatností odradil, ten člověk sice zahyne kvůli své vlastní nepravosti, ale zodpovědnost za jeho smrt poneseš ty.
9Jestliže však takového člověka upozorníš, aby se od zla odvrátil, ale on na tebe nedá, zemře jen za své vlastní nepravosti, ty však budeš bez viny.
10Nyní jdi, Ezechieli, a vyřiď Izraelcům: Říkáte, že hynete pod tíhou svých vin a nepravostí, a ptáte se, jak byste za těchto okolností mohli zůstat naživu.
11Já vám však jako váš Panovník Hospodin přísahám, že nechci, aby kdokoliv z provinilců zemřel. Naopak, přeji si, aby zanechal svých špatností a zůstal naživu. Proto vás vyzývám, Izraelci, přestaňte páchat zlo! Vždyť proč byste měli zahynout?"
12Potom Hospodin pokračoval: "Dále jim, Ezechieli, vyřiď, že všechna minulá spravedlnost je člověku na nic, začne-li se dopouštět nepravostí. Podobně ani dřívější provinění nemusí pro nikoho znamenat jistou smrt, pokud svých špatností zanechá. Bývalá spravedlnost žádnému z provinilců život nezachrání.
13Ujistím-li někoho ze spravedlivých, že ho zachovám naživu, ale on se s falešným pocitem bezpečí začne dopouštět nepravostí, zapomenu na to, že dříve jednal spravedlivě, a nechám ho zahynout za provinění, kterých se dopustil.
14Naopak pohrozím-li některému z provinilců smrtí a on přestane páchat zlo a vydá se cestou spravedlnosti -
15vrátí, co si vzal do zástavy nebo dokonce ukradl, bude respektovat všechna spravedlivá nařízení a zanechá špatností - zcela jistě nezemře, ale bude žít.
16Nepoužiji proti němu žádné z jeho minulých provinění, neboť začal konat to, co je správné, a proto zůstane naživu."
17Po těchto slovech Hospodin dodal: "Přesto však někteří z Izraelců tvrdí, že já, Hospodin, nejsem spravedlivý. Jsou to však oni, komu chybí spravedlnost.
18Vždyť pokud spravedlivý začne konat zlo, musí zemřít.
19A naopak svévolník, který se odvrátí od svých vin a bude jednat čestně a spravedlivě, zůstane naživu.
20Vy si však, Izraelci, dál tvrdíte své a obviňujete mne, že nejsem jako váš Hospodin spravedlivý. Já však každého z vás odměním jen a jen podle jeho vlastního jednání."
21V dvanáctém roce izraelského zajetí v Babylónii ke mně pátý den v desátém měsíci přišel muž, kterému se podařilo uprchnout z Jeruzaléma, a oznámil mi, že město padlo.
22Večer předtím, než tento muž dorazil, mi Hospodin vrátil řeč, takže ráno, když mě uprchlík navštívil, jsem již opět mohl mluvit.
23Ihned nato mne oslovil Hospodin a řekl mi:
24"Ezechieli, lidé, kteří žijí v rozvalinách izraelských měst, vedou tyto řeči: Abraham byl sám a přesto vlastnil zemi. Nás je mnoho, a proto tato země dozajista patří nám.
25Proto jdi a vyřiď jim, jak se na to dívám já, jejich Panovník Hospodin: Zasloužíte si snad tuto zemi za to, že jíte maso i s krví, uctíváte modly a dopouštíte se násilí a bezpráví?
26Spoléháte jen na svou vlastní sílu, pácháte ničemnosti a všichni se bezostyšně dopouštíte nevěry se ženami svých bližních. Cožpak za to vám má tato země patřit?"
27Potom Hospodin pokračoval a řekl mi: "Jsem Panovník Hospodin a přísahám, že všechny, kdo žijí v rozvalinách měst, nechám padnout zbraněmi nepřátel. Další, co zůstali na venkově, dám roztrhat divokou zvěří a ostatní, kteří se ukrývají ve skalách a jeskyních, nechám zahynout morem.
28Udělám z této země liduprázdnou pustinu a skoncuji s její pýchou. Izraelské hory zůstanou natolik bezútěšné, že do nich raději nikdo ani nevkročí.
29Až kvůli ohavnostem, kterých se tito lidé dopouštějí, proměním tuto zemi v liduprázdnou poušť, potom snad pochopí, že jedině já, Hospodin, jsem pravý Bůh."
30Po těchto slovech Hospodin dodal: "Ezechieli, lidé si o tobě povídají venku na ulici i ve svých domovech a jedni druhým říkají: Pojďme a poslechněme si Hospodinovo poselství.
31Přicházejí však k tobě jen ze zvyku, aby poseděli a vyslechli si tvá slova. Nikdy však podle nich nejednají. Vedou okázalé řeči o své oddanosti, ale v nitru je zajímá pouze jejich nepoctivý zisk.
32Ve skutečnosti pro ně nejsi nikdo víc než člověk, jehož horoucí hlas se příjemně poslouchá. Vždy tě jen vyslechnou, ale nikdy tvá poselství neuplatní ve svém životě.
33Ale až se toto všechno stane - a můžeš si být jist, že se to uskuteční, potom poznají, že k nim hovořil skutečný prorok."