1Hospodin proto opět oslovil Mojžíše a řekl mu: "Jdi k faraónovi a vzkaž mu: "Slova, která nyní uslyšíš, promluvil Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi mohl uspořádat bohoslužebné slavnosti.
22-3 Jestliže je odmítneš propustit a stále budeš Izraelce držet v zajetí, Hospodin ve své veliké moci postihne veškerý váš dobytek těžkým morem. Nakazí koně, osly, velbloudy, skot, ovce i kozy.
3***
4Zatímco však Hospodin postihne dobytek Egypťanů, ani jediné zvíře, kterém náleží Izraelcům, nákaza nepostihne."
5Potom Hospodin určil čas, kdy se to stane a řekl: "Všechno, co jsem oznámil, zítra vykonám."
6A opravdu, následující den Hospodin vykonal, co slíbil. Všechen egyptský dobytek pošel, ale Izraelci nepřišli ani o jediné zvíře.
7Faraón vyslal zvědy, aby zjistili, co se opravdu stalo. Přestože přinesli zprávu, že Izraelcům nepošlo ani jediné zvíře, jeho srdce se neobměkčilo a nedovolil Izraelcům odejít.
8Hospodin proto opět řekl Mojžíšovi a Áronovi: "Vezměte z ohniště hrst sazí, které pak Mojžíš před zraky faraóna vyhodí do vzduchu.
9Ze sazí se stane jemný prach nad celou zemí a způsobí všem lidem i zvířatům v Egyptě hnisavé vředy."
10Mojžíš s Áronem tedy nabrali sazí a předstoupili před faraóna. Mojžíš vyhodil saze do vzduchu a všechny Egypťany i jejich zvířata postihly hnisavé vředy.
11Stejně jako všichni obyvatelé Egypta jimi trpěli dokonce i egyptští mágové, a nemohli se kvůli nim ani postavit před Mojžíše.
12Avšak přesně tak, jak Hospodin oznámil Mojžíšovi, jeho čin ještě více zatvrdil faraónovo srdce a on opět Mojžíše a Árona neuposlechl.
13Hospodin tedy řekl Mojžíšovi: "Ráno si přivstaň, předstup před faraóna a mým jménem mu řekni: 'Jako Hospodin, Bůh Hebrejů, tě vyzývám, abys nechal můj lid odejít a dovolil jim, aby na mou počest uspořádali bohoslužbu,
14jinak na tebe, tvé služebníky i tvé poddané tentokrát uhodím skutečně velmi důrazně, abys pochopil, že nikdo na celé zemi se mi nemůže rovnat.
15Už dávno jsem mohl tebe i tvůj lid svou mocí a ranami zcela vyhladit a smést z povrchu země.
16Avšak neudělal jsem to, abych ti ukázal svou moc a dověděla se o mě celá země.
17Ty se ale neustále stavíš proti mému lidu a nechceš jej propustit.
18Proto zítra v tuto dobu spustím to nejhorší krupobití, jaké kdy Egypt zažil od doby svého vzniku až po dnešek.
19Přikaž, ať shromáždí veškerý dobytek a všechno, co je volně na poli, někam pod střechu, neboť každého člověka i zvíře, které se neschová, zasypou kroupy a usmrtí je.'"
20Někteří faraónovi služebníci vzali Hospodinova slova vážně a bez váhání se rozběhli ukrýt své otroky i zvířata pod střechu.
21Avšak ostatní, kterým byla Hospodinova slova lhostejná, ponechali své otroky i zvířata venku na poli.
22Potom Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku k nebi a celý Egypt bude zasažen těžkým krupobitím. Obrovské kroupy budou padat na lidi i na zvířata a také pobijí veškerou úrodu na egyptských polích."
23Když Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi, Hospodin spustil hromy a blesky a na Egypt se začaly sypat kroupy.
24Blesky křižovaly oblohu a kroupy padaly a padaly. Byla to ta nejstrašnější bouře, jaká kdy postihla Egypt od doby jeho vzniku.
25Všechno živé, co bylo v celém Egyptě pod širým nebem, zahynulo - lidé i zvířata. Kroupy zničily veškerou úrodu na polích a dokonale očesaly ovoce se stromů.
26Jediným místem, kde krupobití neřádilo, bylo území Gošenu, v němž sídlili Izraelci.
27Faraón si narychlo nechal předvolat Mojžíše a Árona a řekl jim: "Tentokrát jsem opravdu udělal chybu. Hospodin jedná spravedlivě a já i můj lid jsme se skutečně provinili.
28Pros za nás Boha, protože krupobití a hromů už jsme si užili víc než dost. Nebudu vás již dále zdržovat a dovolím vám odejít."
29Nato Mojžíš odpověděl: "Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své ruce k Hospodinu a poprosím ho. Bouře ustane a přestanou padat kroupy, abys poznal, že země patří Hospodinu.
30Přesto jsem si ale jist, že ani ty, ani tvoji služebníci ještě stále neberete Hospodina jako Boha vážně."
31Krupobití poničilo pouze len a ječmen, protože ječmen už vyrostl do klasů a len právě kvetl.
32Pšenice a špalda však vydržely, protože dozrávají později.
33Mojžíš tedy odešel od faraóna a vyšel ven z města. Vztáhl ruce k Hospodinu a okamžitě přestaly bít hromy, padat kroupy a na zem už nespadla ani jediná kapka deště.
34Sotva však faraón uviděl, že déšť, krupobití i hromy ustaly, opět se postavil Hospodinu na odpor.
35On i jeho služebníci se znovu zatvrzele Bohu vzepřeli a nedovolili Izraelcům odejít. Opět se tak potvrdilo to, co Hospodin prostřednictvím Mojžíše předpověděl.