Exodus 10
1 Krátce nato řekl Hospodin Mojžíšovi: "Vyprav se znovu k faraónovi. Má zázračná znamení zatvrdila jeho srdce i srdce jeho služebníků, a proto nad Egypťany vykonám ještě další divuplné činy.
2 To proto, abyste mohli vyprávět svým dětem a vnoučatům, jak tvrdě jsem s Egypťany naložil a jaké jsem mezi nimi vykonal zázraky, abyste poznali, že jsem Hospodin."
3 Mojžíš s Áronem tedy přišli k faraónovi a řekli mu: "Poslouchej, co ti vzkazuje Hospodin, Bůh Hebrejů: 'Jak dlouho se mi ještě budeš stavět na odpor? Propusť Izraelce, aby mi mohli uspořádat bohoslužebné shromáždění.
4 Jestliže je nenecháš odejít, zítra tvou zemi zaplaví hejna kobylek.
5 Pokryjí povrch země tak, že vůbec nebude vidět. Sežerou všechno, co vám ještě zůstalo po krupobití, a nevynechají také ani jediný strom rostoucí na vašich polích.
6 Bude jich tolik, že zaplní i tvé paláce a domy všech obyvatel Egypta. Něco takového nezažil ještě nikdo z vašich předků od té doby, co osídlili tuto zemi, až do dneška.'" Po těchto slovech se Mojžíš obrátil a odešel od faraóna.
7 Kolem faraóna se shromáždili jeho služebníci a řekli mu: "Jak dlouho ještě chceš, aby nás tento muž sužoval? Nechej už konečně ty Izraelce odejít a oslavovat toho jejich Hospodina, který je jejich Bohem. Cožpak nevidíš, že Egyptu hrozí naprostá zkáza?"
8 Faraón tedy nechal povolat Mojžíše a Árona zpět a řekl jim: "Tak si tedy jděte a oslavujte si Hospodina, svého Boha. Jen mi řekněte, kdo všechno má odejít?"
9 Nato Mojžíš odpověděl: "Půjdou staří i mladí, naši synové i dcery a také veškerá naše stáda, neboť chceme uspořádat na počest Hospodina velikou slavnost."
10 "To ať vás ani nenapadne!" rozkřikl se faraón. "Nechat vás odejít spolu s vašimi ženami a dětmi! Je nad slunce jasné, že chystáte nějaký podraz.
11 Nikdy! Hospodina půjdou uctívat jen muži, když o to tolik stojíte." Když faraón domluvil, nechal vyhnat Mojžíše i Árona ze svého paláce.
12 Hospodin však Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku nad Egypt, ať se nad jeho územím přežene hejno kobylek, které sežerou všechno, co roste na polích a co ještě přežilo krupobití."
13 13-14 Mojžíš tedy napřáhl svou hůl nad Egypt, Hospodin zvedl východní vítr a nechal ho vát celý den a celou noc. Do rána vítr přinesl kobylky, které napadly celý Egypt a v nespočetných hejnech se usadily na každém kousku země. Nikdy předtím taková pohroma v podobě kobylek zemi nepotkala a nic takového už ani nezažije.
14 ***
15 Kobylky pokryly celou zemi tak, že se jen černala, a sežraly všechno, co zůstalo po krupobití - plodiny na polích, ovoce na stromech a každý zelený lístek. V celém Egyptě nezůstal na stromě ani na poli jediný zelený výhonek.
16 Faraón dal kvapně předvést Mojžíše a Árona a prohlásil: "Opět jsem se proti vašemu Bohu i proti vám provinil.
17 Odpusťte mi, prosím, ještě jednou a poproste Hospodina, vašeho Boha, aby mě této strašné zkázonosné pohromy zbavil."
18 Mojžíš tedy odešel od faraóna a modlil se za něj k Hospodinu.
19 Hospodin změnil východní vítr ve vichřici od západu, která odvála kobylky do Rudého moře, takže v celém Egyptě nezůstala ani jediná kobylka.
20 I tentokrát však Hospodinovo počínání faraóna ještě více zatvrdilo a Izraelce nepropustil.
21 Proto Hospodin znovu vyzval Mojžíše:" Vztáhni ruce k nebi a celý Egypt přikryje neproniknutelná tma."
22 Mojžíš uposlechl a na tři dny se celý Egypt ponořil do naprosté temnoty.
23 Nikdo neviděl ani na krok a tři dny se nemohl pohnout z místa. Jen Izraelci měli ve svých domovech světlo.
24 Faraón dal opět poslat pro Mojžíše a řekl: "Jděte a uctívejte si vašeho Hospodina. Vezměte s sebou také své děti, ale svá stáda ponechejte zde."
25 Mojžíš však namítl: "Musíš nás nechat, abychom mohli Hospodinu, našemu Bohu, přinést na oltářní oheň své oběti a dary.
26 Všechna zvířata proto musí jít s námi a nesmí tady zůstat ani jediný kus. Některé z nich obětujeme k uctění Hospodina, našeho Boha, ale dokud nedorazíme až na místo, nedozvíme se, která zvířata mu máme předložit."
27 Hospodin však ponechal faraónovo srdce zatvrzelé, takže opět nebyl ochoten Izraelce propustit.
28 Tentokrát však faraón Mojžíšovi řekl: "Kliď se mi z očí! Ať už tě nikdy víc nevidím! Jestli se ještě někdy potkáme, zaplatíš za to vlastním životem."
29 "Jak si přeješ," odvětil Mojžíš, "už nikdy mě neuvidíš."