1Mojžíš však znovu opět namítal: "Izraelci mi určitě neuvěří, nevyslechnou mě a řeknou, že se mi Hospodin jistě nezjevil?"
2Nato se jej Hospodin otázal: "Co držíš v ruce?" "Hůl," odpověděl Mojžíš.
3"Hoď ji tedy na zem," pokračoval Hospodin. Když to Mojžíš udělal, stal se z hole had a Mojžíš před ním začal prchat.
4Hospodin však Mojžíšovi nařídil: "Sehni se a vezmi rukou hada za ocas." Mojžíš se tedy sehnul, a když hada uchopil, had se v jeho ruce opět proměnil v hůl.
5Hospodin řekl: "Učiním tento zázrak, aby ti věřili, že já, Hospodin, Bůh jejich předků, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, jsem se ti opravdu zjevil."
6Vzápětí však Hospodin pokračoval a řekl Mojžíšovi: "Vlož si ruku pod oděv." Mojžíš uposlechl, a když ruku vytáhl, byla napadená malomocenstvím a zbělela jako sníh.
7"Nyní vlož ruku zpět pod oděv," poručil Hospodin. Mojžíš to tedy opět udělal, když ruku vytáhl, byla zase zdravá jako zbytek jeho těla.
8Nato Hospodin řekl: "Jestliže ti neuvěří nebo je nepřesvědčí první zázrak, snad uvěří druhému.
9Jestliže je však nepřesvědčí ani tato dvě znamení a oni tě neuposlechnou, naber vodu z Nilu a vylij ji na suchou zem. Voda, kterou z řeky nabereš, se na zemi promění v krev."
10Mojžíš však Hospodinu znovu namítl: "Ach, Bože, dobře víš, že nejsem žádný řečník, nikdy jsem nebyl a nejsem ani teď, když se mnou hovoříš. Mluvím ztěžka a mám neobratný jazyk."
11Hospodin mu však odvětil: "Kdo dal člověku ústa? Kdo mu dokáže vzít sluch nebo řeč? Kdo umožňuje lidem vidět nebo je dokáže oslepit? Nejsem to snad já, Hospodin?
12Proto se už nevykrucuj a jdi. Já sám tě naučím mluvit a sdělím ti, co máš říkat."
13Avšak i přesto Mojžíš Hospodinu odpověděl: "Víš, Hospodine, pošli prosím raději někoho jiného."
14Tentokrát se již Hospodin rozhněval a důrazně Mojžíše pokáral: "Vždyť máš bratra, lévijce Árona, který je skvělý řečník. Už ti jde naproti, a jakmile se s tebou setká, bude upřímně rád, že tě vidí.
15Ty mu budeš pouze oznamovat, co má zvěstovat dál. Já sám budu bdít nad každým vašim slovem a budu vás vést, co máte dělat.
16Áron za tebe bude promlouvat k lidem, jako kdyby byl tvými ústy a ty mu budeš zastupovat Boha.
17Nezapomeň si také vzít do ruky svou hůl, abys s ní mohl konat zázračná znamení.
18Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jitrovi a oznámil mu: "Půjdu zpět do Egypta, abych se podíval, jak se daří národu, ke kterému patřím." "Udělej vše, co považuješ za správné," řekl mu Jitro, "ať se tvé záměry zdaří."
19Hospodin ještě v Midjánu Mojžíše ujistil, že se může do Egypta vrátit bez obav, protože všichni, kdo usilovali o jeho život, již zemřeli.
20Mojžíš tedy posadil svou ženu a děti na osla a s Hospodinovou holí v ruce se vydal na cestu zpět do Egypta.
21Hospodin mu ještě připomněl: "Až se vrátíš do Egypta, nezapomeň před faraónem vykonat všechna zázračná znamení, která jsem ti ukázal. Vím, že setkání s mojí mocí ho ještě více zatvrdí a on Izraelcům nedovolí odejít.
22Proto pak faraónovi vyřiď tato má slova: 'Jsem Hospodin a izraelský národ je pro mě jako prvorozený syn.
23Řekl jsem ti, abys mému lidu dovolil odejít a nechal Izraelce, aby mi mohli cele sloužit. Tys jim to ale nedovolil, a proto nechám zemřít tvého prvorozeného syna.'"
24Když se jednou Mojžíš a jeho rodina chystali na cestě přenocovat, postavil se mu do cesty Hospodin a chystal se ho usmrtit.
25Když to Sipora uviděla, vzala pazourkový nůž a obřezala svému synu předkožku. Potom se jí dotkla Mojžíšových nohou a řekla: "Jsi mi ženichem zpečetěným krví."
26Když to udělala, Hospodin je opustil. (Sipora tenkrát slovy o ženichu zpečetěném krví narážela na obřízku svého syna.)
27V téže době Hospodin řekl Áronovi: "Jdi na poušť a vyhledej Mojžíše." Áron vyšel Mojžíšovi vstříc, a když se u Boží hory setkali, objali se a políbili.
28Potom Mojžíš vyprávěl Áronovi o všem, co mu Hospodin poručil zvěstovat a také o zázračných znameních, která mu nařídil vykonat.
2929-30 Když Mojžíš a Áron dorazili do Egypta, shromáždili všechny představitele a vůdce Izraelců a Áron jim oznámil všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi. Mojžíš pak před jejich očima vykonal zázračná znamení
30***
31a oni mu uvěřili. Když uslyšeli, že Hospodin viděl jejich bídu a není lhostejný k jejich osudu, sklonili se před ním a chválili ho.