1Agrippa vyzval Pavla: "Pověz, co můžeš uvést na svou obhajobu!" Pavel pozvedl ruku po způsobu řečníků a začal:
2"Jsem rád, králi Agrippo, že se mohu hájit proti obžalobám židů právě před tebou.
3Vím, že znáš dobře židovské zvyky i sporné otázky. Chci ti vše vyložit od začátku, a tak tě prosím o trpělivost.
44-5 Už v mládí jsem přišel do Jeruzaléma a všichni se tam na mne pamatují. Musejí připustit, že jsem patřil k nejhorlivější skupině našeho náboženství, k farizejům.
5***
66-7 A vlastně i dnes stojím před soudem proto, že pevně držím to nejlepší, co vyznávají farizejové: že totiž Bůh splní sliby, které dal našim otcům, když mu budeme všichni vytrvale sloužit.
7***
8Možná, že vám to připadá absurdní, ale opravdu věřím, že Bůh vzkřísí mrtvé.
9Tehdy jsem se ovšem i já domníval, že musím všemi prostředky bojovat proti učení Ježíše z Nazaretu,
10a byl jsem při tom v Jeruzalémě nejhorlivější. Velekněží mne zplnomocnili, abych Ježíšovy následovníky vyhledával, zatýkal a dával uvěznit. Vždy jsem byl pro to, aby byli odsouzeni k smrti.
11Dával jsem ty lidi bičovat v synagogách a nutil je, aby veřejně tupili svou víru. Byl jsem jako posedlý a začal jsem je pronásledovat i v jiných městech.
12Tak jsem se také vypravil s plnou mocí od velekněží do Damašku.
13A tu na cestě, ačkoliv to bylo v pravé poledne, nás zalilo světlo, proti kterému se polední slunce zdálo stínem.
14V úleku jsme se vrhli na zem a ke mně promluvil hlas v hebrejštině: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Proč biješ hlavou proti zdi?'
15Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, pane?' a on mi odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, proti kterému se stavíš.
16Ale teď vstaň a poslouchej: Jak jsi mne horlivě pronásledoval, tak horlivě mne budeš vyznávat. Budeš svědkem toho, žes mne potkal, a všeho, co ti ještě ukáži.
17Budu tě chránit před lidmi, židy i pohany, mezi kterými ti dávám nesnadný úkol:
18Budeš jim otevírat oči oslepené hříchem, aby přestali tápat ve tmě, kde vládne satan a aby vešli do Božího světla. Všem, kdo ve mne uvěří, odpustím hříchy a dám jim místo mezi svým lidem, který usiluje o nový způsob života podle mé vůle.'
19Jistě uznáš, Agrippo, že jsem nemohl odmítnout tak zřetelný pokyn z nebe.
20A tak jsem začal hned v Damašku, potom v Jeruzalémě, v celém Judsku a konečně i mezi pohany volat lidi, aby se dali na pokání, obrátili se k Bohu a dotvrdili to novým životem.
21To je můj"zločin", pro který mne chtěli židé v chrámu ubít.
22Bůh mne však z jejich rukou vytrhl, a tak tu stojím a mohu vydávat své svědectví prostým i vznešeným. To, co hlásám, je totéž, co předpovídali proroci i Mojžíš:
23že Mesiáš bude trpět, že však vstane jako první z mrtvých a tak přinese naději na věčný život židům i pohanům."
24To už bylo pro Festa příliš, a proto se ozval: "Pavle, ty ses zbláznil. Znáš toho tolik, že tě to připravilo o rozum!"
25Pavel se však bránil: "Můj rozum je v pořádku, vážený Feste. Mluvím jen pravdu a jsem plně při smyslech.
26Král je v pojmech židovské víry doma, a proto mohu mluvit tak otevřeně. Myslím, že i o nás křesťanech dobře ví; vždyť nejsme žádná tajná sekta.
27Jde vlastně o to, králi Agrippo, zda skutečně věříš tomu, co předpověděli židovští proroci. A já vím, že věříš."
28Agrippa mu řekl: "Mluvíš tak, že bys mne málem přesvědčil, abych se stal křesťanem."
29Pavel nato odpověděl: "Kéž by Bůh dal, abys nejen ty, ale vy všichni byli to, co jsem já, až na ty řetězy."
30Král, místodržitel, Bereniké a pak i ostatní se zvedli a odcházeli.
31Jejich shodný úsudek byl, že Pavel nespáchal nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení.
32Agrippa řekl Festovi: "Nebýt toho odvolání k císaři, mohl bys ho klidně propustit."