1Za nějaký čas se David zeptal Hospodina: "Mám se vrátit do některého z judských měst?" "Ano, vrať se," odpověděl Hospodin. "A kam mám jít?" pokračoval David. "Odejdi do Chebrónu," odvětil Hospodin.
22-3 David tedy vzal obě své ženy, Achínoamu z Jizreelu a Abígajilu, vdovu po Nábalovi z Karmelu, a spolu se svými muži a jejich rodinami odešel do Chebrónu, kde se všichni usadili.
3***
4Nato se do Chebrónu shromáždili zástupci Judejců a ustanovili Davida králem Judska.
55-6 Když se později David doslechl, že Saulovo tělo pohřbili v Gileádu obyvatelé Jábeše, vypravil k nim posly a vzkázal jim: "Kéž vám Bůh žehná za to, že jste svému vladaři Saulovi prokázali laskavou službu a pohřbili ho. Ať vás Hospodin zahrne svou vlídností a věrností. Také já vám chci za váš čin věnovat svou laskavou přízeň.
6***
7Buďte však i nadále silní a stateční, ačkoliv váš panovník Saul je mrtev, neboť zástupci Judejců mne ustanovili svým novým králem."
88-9 Mezitím však velitel Saulovy armády, Nérův syn Abnér, přivedl do Machanajimu Saulova syna Íš-bóšeta a prohlásil ho králem Gileádu, Ašúrců, Jizreelu, Efrajimovců, Benjamínovců a všech zbylých izraelských kmenů.
9***
10Íš-bóšet nastoupil do úřadu krále Izraele ve svých čtyřiceti letech a vládl dva roky.
11David tedy v Chebrónu kraloval nad Judou. Vládl jim celkem sedm let a šest měsíců.
12Jednoho dne vytáhl Nérův syn Abnér s vojskem Saulova syna Íš-bóšeta z Machanajimu do Gibeónu.
13Proti němu vytáhl v čele Davidových bojovníků Serújin syn Jóab. Setkali se u Gibeónského rybníka a utábořili se naproti sobě, každý na jednom břehu.
14Abnér navrhl Jóabovi: "Vyberme každý několik svých mladých bojovníků, ať mezi sebou před námi zápasí."
15Jóab souhlasil, a tak nastoupilo dvanáct mladíků za Benjamínovce a Saulova syna Íš-bóšeta a rovněž dvanáct za Davida.
16Každý z mužů uchopil svého protivníka za hlavu a vrazil mu svou dýku do boku, takže všichni zahynuli. (Místo v Gibeónu, kde se tento zápas odehrál, později nazvali Chelkat-súrím.)
17Nato se mezi oběma vojsky strhla divoká bitva, v níž Davidovi muži Abnéra a jeho izraelskou armádu porazili a zahnali na útěk.
1818-19 Toho dne po boku Serújina syna Jóaba bojovali i jeho dva bratři Abíšaj a Asáel. Asáel, který dokázal běžet jako gazela, se jal Abnéra pronásledovat a ve svém stíhání se nedal ničím zastavit.
19***
20Když se Abnér ohlédl a spatřil ho za sebou, zavolal na něj: "Jsi to ty, Asáele?" "Ano," odpověděl Asáel, "jsem to já."
21Nato mu Abnér řekl: "Pusť se za někým jiným a mě nechej na pokoji!" Asáel však jeho výzvě nevěnoval pozornost a pronásledoval Abnéra dál.
22Abnér tedy Asáela znovu varoval: "Přestaň mne už konečně stíhat, protože jinak tě budu muset zabít a tvůj bratr mi to nikdy neodpustí!"
23Asáel se však pronásledování nevzdal, a proto ho Abnér probodl svým kopím. Vrazil mu je do břicha tak silně, že vyjelo druhou stranou ven. Asáel padl k zemi a na místě zemřel. Každý, kdo tudy potom procházel, se na místě Asáelova skonu zastavil.
24Nyní se však do pronásledování Abnéra pustili Jóab a Abíšaj. Právě když slunce zapadalo, dorazili k pahorku Amě nedaleko Gíachu ležícímu směrem ke Gibeónské poušti.
25Mezitím se však Benjamínovci opět shromáždili k Abnérovi a na vrcholu pahorku se seřadili k boji.
26Když se Jóab přiblížil, Abnér na něj zavolal: "Jak dlouho se ještě budeme vzájemně zabíjet? Copak nechápeš, že tím jen narůstá utrpení a vzájemná nenávist? Kdy už konečně poručíš svým mužům, aby přestali pronásledovat své bratry?"
27Jóab ho vyslechl a odvětil: "Přísahám před Hospodinem, že kdybys nyní nepromluvil, pronásledovali by moji muži své bratry až do rána."
28Nato Jóab zatroubil na polnici, aby všichni jeho muži přestali Izraelce pronásledovat, a boj skončil.
29Ještě téže noci Abnér se svým vojskem odtáhl. Vydal se přes poušť, překročil řeku Jordán a druhého dne ráno dorazil do Machanajimu.
30Když také Jóab po ukončení pronásledování shromáždil všechny své muže, zjistil, že kromě Asáela ztratil v bitvě devatenáct bojovníků.
31Abnéra však Davidovi vojáci připravili o tři sta šedesát mužů z kmene Benjamínovců.
32Jóab a jeho muži pak přenesli Asáelovo tělo do Betléma a pohřbili ho do hrobu jeho otce. Potom se vydali na cestu domů a za úsvitu dorazili do Chebrónu.