1Velitel Davidova vojska, Serújin syn Jóab, brzy poznal, že jeho král velmi touží po setkání s Abšalómem.
2Nechal si proto z Tekóje přivést ženu, která byla vyhlášená svou moudrostí, a nařídil jí: "Obleč si smuteční šaty a předstírej zármutek. Přijď neupravená, aby to vypadalo, že již mnoho dní truchlíš nad zemřelým.
3Potom předstoupíš před krále a řekneš mu všechno, co ti nyní řeknu."
4Když tedy tato tekójská žena přišla ke králi, padla před ním na kolena, hluboce se mu poklonila a řekla: "Ach, můj králi, pomoz mi prosím!"
5"Co tě trápí?" zeptal se král. "Můj muž před časem zemřel a zanechal mne samotnou se
6dvěma syny. Jednou, když byli spolu na poli, pohádali se a začali se mezi sebou prát. Naneštěstí nebyl nablízku nikdo, kdo by je od sebe odtrhl, a tak se stalo, že jeden z nich udeřil toho druhého tak prudce, až ho zabil.
7Celý zbytek rodiny teď na mne naléhá, abych jim vydala svého druhého syna, aby ho mohli za vraždu jeho vlastního bratra popravit. Chtějí mě připravit i o to poslední, co mi ještě zůstalo. Jestliže ho zabijí, nezůstane na celé zemi po mém manželovi už žádný potomek a dědic a jeho jméno i majetek tak navždy zaniknou."
8Král té ženě odpověděl: "Jdi klidně domů a ničeho se neobávej. Sám zařídím, aby se tvému synu nic zlého nestalo."
9Avšak tekójská žena mu řekla: "Lidé tě jistě za takové rozhodnutí budou kritizovat, ale dovol, abych veškerou zodpovědnost za tvou pomoc vzala na sebe. Nechci, aby kvůli mně kdokoliv obviňoval samotného krále a panovníka země."
10"Bude-li proti tobě někdo cokoliv namítat," odvětil král, "přiveď ho ke mně a já se postarám, aby tě už nikdy neobtěžoval."
11Nato žena dodala: "Pros tedy za mne Hospodina, svého Boha, aby zabránil dalšímu krveprolití a ochránil mého syna před smrtí z rukou mstitelů." "Přísahám před samotným Hospodinem," odpověděl David, "že tvému synu nikdo nezkřiví ani jediný vlas."
12Žena však pokračovala: "Můj králi, dovol mi, prosím, říci ještě několik slov." "Dobrá," odvětil král. "Jen klidně mluv."
13Žena začala: "Proč tedy neuděláš to, co jsi slíbil mně, i pro ostatní. Vždyť Bohu náleží život každého z nás. Svým rozhodnutím jsi sám sebe obvinil, protože jsi dosud neumožnil návrat vlastnímu vyhoštěnému synovi.
14Všichni nakonec musíme zemřít. Zmařený lidský život nelze vrátit, stejně jako se nedá sebrat po zemi rozlitá voda. Bůh však nechce život brát, ale naopak hledá cesty, jak by k sobě rozptýlené lidi přitáhl, aby se jim nadobro neodcizil.
1515-16 Přišla jsem k tobě, králi, neboť jsem se bála lidí. Spoléhala jsem na to, že když s tebou promluvím, snad vyjdeš mé prosbě vstříc a vysvobodíš mne z rukou mstitele, který se snaží připravit mne i mého syna o všechno, co nám Bůh dal.
16***
17Doufala jsem, že tvé královské slovo mi opět vrátí pokoj, neboť vím, můj panovníku, že jsi jako Boží posel, který dokáže rozlišit dobro od zla. Kéž Hospodin, tvůj Bůh, zůstává s tebou."
18Sotva žena domluvila, král jí řekl: "Odpověz pravdivě na mou otázku." "Prosím, můj pane," odvětila žena, "jen se ptej."
19Král jí tedy položil otázku: "Nenavedl tě k tomu, abys za mnou přišla, můj velitel Jóab?" "Na mou duši, králi, nezbývá mi, než jít s pravdou ven," odpověděla žena. "Byl to skutečně tvůj služebník Jóab, kdo mě za tebou poslal a řekl mi všechno, o čem s tebou mám hovořit.
20Udělal to však jen proto, aby ti představil skutečnost v jiném světle. Avšak ty jsi, můj pane, moudrý jako Boží anděl a odhalíš vše, co se děje."
21Po tomto rozhovoru si dal král zavolat Jóaba a řekl mu: "Dobrá, jdi a přiveď Abšalóma zpět."
22Nato se Jóab před králem s úctou hluboce poklonil a děkoval mu za přízeň, kterou mu král projevil svou kladnou odezvou na jeho prosbu.
23Potom se bez otálení vydal do Gešúru a přivedl Abšalóma zpět do Jeruzaléma.
24Král však nařídil, aby se Abšalóm usadil ve svém domě a nikdy se v královském paláci nebo dokonce před samotným králem neukazoval.
25Abšalóm byl tak pohledný a urostlý mladík, že se mu nikdo v celém Izraeli nevyrovnal. Od hlavy až k patě byl dokonalý a neměl jedinou vadu.
26Když se jednou za čas nechal ostříhat, protože ho dlouhé vlasy už příliš tížily, vážily jeho ostříhané vlasy kolem tří kilogramů.
27Abšalómovi se narodili tři synové a velmi pohledná dcera, které dal jméno Támar.
2828-29 Když od chvíle, kdy se vrátil do Jeruzaléma, uplynuly dva roky, aniž by spatřil královu tvář, Abšalóm poslal Jóabovi vzkaz, aby ho navštívil. Chtěl ho požádat, aby se za něj u krále přimluvil, ale Jóab odmítl přijít. Abšalóm pro něj tedy poslal podruhé, ale ani tentokrát Jóab nepřišel.
29***
30Abšalóm si proto zavolal své služebníky a nařídil jim: "Jóab má v sousedství mého pozemku své pole s ječmenem. Jděte a podpalte mu jej." Služebníci tedy Abšalómův rozkaz splnili a ječmen podpálili.
31Netrvalo dlouho a v Abšalómově domě se objevil Jóab s výčitkou na rtech: "Proč tvoji služebníci podpálili mé pole s ječmenem?"
32Nato mu Abšalóm odvětil: "Protože jsem tě už dvakrát bezvýsledně zval do svého domu, abych tě požádal o přímluvu u krále. Proč mne vlastně dal přivést z Gešúru, když mu nemám chodit na oči? To mě raději měl nechat tam, kde jsem byl. Chci s ním už konečně opět hovořit. Jestliže jsem se něčím provinil, ať mne usmrtí!"
33Jóab se tedy vypravil ke králi, a když mu všechno oznámil, král dal Abšalóma povolat. Ten se na jeho přání dostavil, hluboce se před ním poklonil a David ho na důkaz přízně políbil.