1Stalo se, že k Elíšovi přišla vdova po jednom z Hospodinových proroků a začala bědovat: "Zemřel mi manžel. Dobře víš, že vždy ctil a respektoval Hospodina. Nyní však přišel člověk, kterému manžel zůstal dlužen, a chce si vzít oba mé syny za své otroky."
2Elíša ženu vyslechl a zeptal se jí: "Jak ti mohu pomoci? Řekni mi, co ti doma ještě zůstalo?" "Nemám už vůbec nic," odpověděla vdova, "kromě lahvičky s trochou oleje."
3Nato Elíša řekl: "Zajdi tedy ke všem svým sousedům a požádej je o prázdné nádoby. Sežeň jich co nejvíce.
4Potom se vrať a zavři se doma i se svými syny. Nalévej pak postupně olej do všech přinesených nádob a plné dávej stranou."
5Elíša domluvil, vdova od něj odešla a udělala, co jí poradil. Potom se zavřela i se svými syny v domě a začala plnit nádoby olejem.
6Když byly všechny nádoby plné a ona dolévala poslední, řekla svému synovi, aby jí přinesl další. Syn jí však odpověděl, že už žádnou nádobu nemají. Sotva to dořekl, olej přestal z lahvičky vytékat.
7Vdova se pak šla zeptat Elíši, co má dál dělat. "Všechen olej prodej a zaplať dluhy po manželovi," řekl jí a pokračoval: "Zbytek peněz potom použij pro sebe a pro své syny."
8Když jednou Elíša procházel Šúnemem, jedna zbožná a pohostinná žena ho pozvala na večeři. Kdykoliv pak od té doby šel kolem, zastavil se u ní a najedl se.
9Za nějaký čas navrhla tato Šúnemanka svému muži: "Jsem si jistá, že ten muž, který tak často prochází kolem, je Boží prorok.
10Postavme mu na rovné střeše našeho domu malou místnost a dejme mu tam postel, židli, stůl a svícen. Kdykoliv se pak u nás zastaví, může tam přenocovat."
11Po nějakém čase Elíša opět přišel a když se uložil nahoře v pokoji,
12požádal svého služebníka Géchazího, aby mu zavolal Šúnemanku.
13Když na jeho výzvu přišla, Elíša řekl Géchazímu: "Poděkuj jí za to, jak se o nás stará, a zeptej se jí, zda bych pro ni nemohl něco udělat. Bude-li chtít, můžu zajít třeba i za velitelem armády nebo na ni upozornit samotného krále." Šúnemanka odpověděla: "Žiji spokojeně obklopena svým národem."
14Elíša se však Géchazího znovu zeptal: "Cožpak bychom jí skutečně nemohli v něčem pomoci?" "Už to mám," vzpomněl si Géchazí. "Šúnemanka nemá žádného syna a její muž už kvůli svému vysokému věku nemůže mít děti."
15"Tak jdi a zavolej ji," řekl Elíša. Géchazí uposlechl a přivedl ženu ke dveřím Elíšova pokoje.
16Elíša pak Šúnemance oznámil: "Za rok, přibližně v tuto dobu, budeš ve svém náručí chovat syna." Ta ovšem namítla: "Ach ne, pane, raději mne netrýzni nesplnitelnými nadějemi, jsi přece Boží muž!"
17Šúnemanka však opravdu otěhotněla a přibližně za rok porodila syna, přesně jak Elíša předpověděl.
1818-19 Chlapec rostl a jednoho dne se vydal za svým otcem, který právě s ostatními sklízel úrodu. Protože na poli chlapce začala bolet hlava, požádal otec jednoho ze služebníků, aby ho odnesl k matce.
19***
20Když jí ho služebník přinesl, matka si posadila chlapce na klín a konejšila ho. Stav dítěte se však neustále zhoršoval a kolem poledne hoch zemřel.
21Matka položila jeho tělo na postel v pokoji Božího proroka, zavřela dveře a vrátila se dolů.
22Potom zavolala svého muže a požádala ho: "Pošli mi, prosím, jednoho ze svých služebníků a osla, abych se co nejrychleji dostala k Božímu muži."
23"A proč k němu chceš jít právě dnes?" zeptal se jí manžel. "Vždyť není žádný svátek ani den sobotního odpočinku." "Nevadí," odvětila Šúnemanka, "vím, co dělám."
24Osedlala tedy osla a řekla svému sluhovi: "Jedeme! Nijak se kvůli mně nezdržuj. Kdybych potřebovala zpomalit, dám ti vědět."
25Vydali se na cestu a zamířili k Božímu proroku na horu Karmel. Elíša ji uviděl již zdálky a řekl svému služebníku Géchazímu:
26"Podívej, přijíždí Šúnemanka! Běž ji přivítat a zeptej se, zda je s ní i s celou její rodinou všechno v pořádku." Géchazí tedy odešel a Šúnemanka mu odpověděla, že všechno je, jak má být.
27Když ale přišla na horu až k Elíšovi, padla před ním na zem a pevně se chopila jeho nohou. Géchazí se ji snažil odstrčit, Elíša ho však zadržel: "Nechej ji být, tato žena prožívá hořký zármutek, o kterém mi Hospodin nic neřekl."
28Vtom Šúnemanka začala naříkat: "Žádala jsem tě snad, abys mi dal syna, pane? Cožpak jsem ti neříkala, abys mě netrápil nesplnitelnými nadějemi?"
29Když to Elíša uslyšel, nařídil Géchazímu: "Připrav se na cestu, vezmi si do ruky mou hůl a pospěš se Šúnemankou k jejímu domovu. Ničím se cestou nezdržuj, nikoho nezdrav ani na pozdrav neodpovídej. Až dorazíte na místo, polož mou hůl na chlapcovu tvář."
30Chlapcova matka ho však přerušila a řekla: "Přísahám při samotném Hospodinu a tvém životě, že bez tebe neodejdu." Elíša tedy vstal a vydal se za Šúnemankou.
31Géchazí šel napřed a položil chlapci na tvář Elíšovu hůl. Nic se však nestalo, a tak se vrátil k Elíšovi a oznámil mu, že chlapec se neprobudil.
32Když konečně dorazil k domu i Elíša, mrtvý chlapec stále ležel na jeho lůžku.
33Elíša vstoupil dovnitř, zavřel dveře, aby zůstal s chlapcem o samotě, a volal k Hospodinu o pomoc.
34Potom si lehl na postel k chlapci, aby ho vlastním tělem zahřál.
35Po chvíli vstal, několikrát se prošel po místnosti a znovu si lehl k chlapci na postel. Zanedlouho chlapec sedmkrát kýchl a otevřel oči.
36Elíša tedy zavolal Géchazího a požádal ho, aby přivedl chlapcovu matku. Když s ní Géchazí přišel, Elíša jí předal živého a zdravého syna.
37Šúnemanka z vděčnosti padla Elíšovi k nohám a poklonila se mu až k zemi. Potom si vzala svého syna a odešla.
38Elíša zamířil do Gilgálu, kde právě vládl hladomor. Tam se setkal se skupinou místních proroků a nařídil Géchazímu, aby pro ně navařil velký hrnec vydatné polévky.
39Jeden z proroků se vydal na pole, protože chtěl nasbírat zelné výhonky. Při tom narazil na jakousi planou rostlinu. Natrhal plnou halenu jejich plodů a nakrájel je do hrnce s polévkou, ačkoliv nikdo nevěděl, o jakou rostlinu vlastně jde.
40Když byl vývar hotov, každý z mužů dostal svou porci, ale sotva ochutnali, vykřikli: "Elíšo, Boží proroku, ta polévka je otrávená!" a všichni okamžitě přestali jíst.
41Elíša je požádal, aby mu přinesli trochu mouky, nasypal ji do hrnce a řekl: "Nyní mohou všichni bez obav jíst." A skutečně, všichni se s chutí dosyta najedli a ještě zůstalo.
42Později přišel nějaký muž z Baal-šališi a přinesl Elíšovi dvacet chlebových placek upečených z ječné mouky a k tomu plný ranec obilí z čerstvé úrody. Elíša toho muže požádal, aby všechno rozdal lidem, ale muž namítl:
43"Jak mohu takovou trochu jídla rozdělit mezi sto dospělých mužů?" Elíša mu však odpověděl: "Jen jim to dej, ať se najedí, protože sám Hospodin řekl, že se dostane na všechny a ještě zůstane."
44Muž tedy uposlechl a předložil přinesené pokrmy čekajícím lidem. A opravdu, přesně podle Hospodinovy předpovědi se všichni najedli, a ještě zbylo.