1Po Jóšijášově smrti dosadili obyvatelé Judska na trůn jeho syna Jóachaza.
22-3 Jóachaz se stal judským králem, když mu bylo dvacet tři let, a vládl v Jeruzalémě pouhé tři měsíce. Egyptský faraón Néko ho sesadil z trůnu a uložil Judsku daň ve výši tři a půl tuny stříbra a třiceti pěti kilogramů zlata.
3***
4Potom dal Néko odvléci Jóachaza do Egypta a dosadil na královský trůn v Jeruzalémě jeho bratra Eljakíma, kterému dal jméno Jójakím.
5Jójakím se stal králem ve svých dvaceti pěti letech a vládl v Jeruzalémě celkem jedenáct let. Jeho jednání však bylo Hospodinu trnem v oku a vyvolalo jeho hněv.
6Během jeho vlády proto vpadl do země babylónský král Nebúkadnesar, nechal Jójakíma spoutat bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylónu.
7Nebúkadnesar kromě toho uloupil část vybavení a cenností z Hospodinova chrámu a odvezl si je do chrámu svého božstva v Babylónu.
8Ostatní události z doby Jójakímovy vlády, jeho provinění a odplatu, která ho postihla, popisuje kronika izraelských a judských králů. Uprázdněné místo na královském trůnu po něm zaujal jeho syn Jójakín.
9Jójakín se stal králem, když mu bylo osmnáct let, a vládl v Jeruzalémě pouze tři měsíce a deset dní. Také Jójakín jednal v rozporu s Hospodinovou vůlí a jeho činy Bůh nemohl nadále trpět.
10Nebúkadnesar nechal na jaře krále Jójakína zajmout a spolu s dalšími uloupenými poklady z Hospodinova chrámu ho odvlekl do Babylónu. Na judský královský trůn pak dosadil Sidkijáše - dalšího člena Jójakínovy rodiny.
11Sidkijáš nastoupil na trůn ve svých jedenadvaceti letech a vládl v Jeruzalémě jedenáct let.
12Také král Sidkijáš jednal v rozporu s požadavky, které stanovil Hospodin, a nepoučil se ani z varování Hospodinova proroka Jeremjáše.
13Nakonec se vzepřel i králi Nebúkadnesarovi, kterému dříve přísahal před Bohem svou oddanost. Sidkijáš se časem stal natolik zatvrzelým a troufalým, že vytrvale odmítal vrátit se k Hospodinu, Bohu Izraele.
14Hospodinu se však stále více a více vzdalovali také představitelé kněží i všechen lid. Dopouštěli se zvráceností, které přebírali od okolních pohanských národů, a zneuctívali svými praktikami dokonce i Hospodinův chrám, kterému on sám propůjčil svou svatost.
15Hospodinu, Bohu Izraele, však bylo Izraelců i chrámu líto, a proto se je stále znovu a znovu snažil varovat prostřednictvím svých proroků.
16Lidé se však Božím prorokům jen vysmívali a Hospodinovými slovy opovrhovali. Tak dlouho si z jeho proroků tropili žerty, až jim nebylo pomoci. Hospodin na ně tedy nechal dopadnout důsledky jejich vlastního vzdoru a zatvrzelého odporu.
17Hospodin nechal proti Izraelcům zaútočit Babylónského krále Nebúkadnesara, který bez milosti povraždil všechny obyvatele Jeruzaléma a dokonce i ty, kdo se ukryli v chrámu. Bůh jeho rukou nechal usmrtit všechny bez ohledu na věk či pohlaví.
18Nebúkadnesar poté dal odvézt do Babylónu veškeré předměty a poklady z Hospodinova chrámu a z paláců krále i ostatních představitelů země.
19Nakonec Babylóňané chrám zapálili, jeruzalémské hradby strhli, vypálili všechny paláce a zničili všechno, co mělo nějakou cenu.
20Izraelce, kteří vraždění přežili, odvlekl Nebúkadnesar do zajetí v Babylónu, kde museli jako otroci sloužit jemu a jeho potomkům až do té doby, kdy se moci ujali Peršané.
21Izraelská země pak sedmdesát let ležela v troskách a užívala odpočinku, který jí Izraelci tak dlouho odpírali. Vše se odehrálo přesně podle slov proroctví, které Hospodin předpověděl skrze proroka Jeremjáše.
22K naplnění Hospodinova proroctví, které kdysi Izraelcům oznámil prostřednictvím Jeremjáše, došlo teprve v prvním roce vlády perského krále Kýra. Hospodin ho podnítil, aby vydal prohlášení, které nechal zaznamenat i písemně a které platilo na území celé říše:
23"Slyšte slova perského krále Kýra. Hospodin, Bůh nebe, mi svěřil vládu nad všemi národy a královstvími. Nyní mne pověřil, abych mu v judském Jeruzalémě vybudoval chrám. Proto ať se všichni, kdo patří k Hospodinovu lidu, vydají na cestu zpět do Jeruzaléma. Bůh vás provázej!"