1Menaše nastoupil na trůn ve svých dvanácti letech a panoval v Jeruzalémě celkem padesát pět let.
2Jednal v rozporu s Hospodinovou vůlí, neboť se dopouštěl stejných zvrhlostí jako pohanské národy, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
3Menaše dokonce obnovil posvátná návrší, která jeho otec Chizkijáš nechal rozbořit, zhotovil nové oltáře pro falešné bohy baaly a vztyčil posvátné sloupy pro bohyni Ašéru. Menaše uctíval všechny falešné bohy i nebeské úkazy a
44-5 vystavěl jim dokonce oltáře na obou nádvořích Hospodinova chrámu v Jeruzalémě. Chrámu, který měl podle slov samotného Hospodina navěky sloužit jako místo setkání s pravým Bohem.
5***
6Menaše obětoval v Údolí Hinómova v ohni i své vlastní potomky a otevřeně praktikoval čarodějnictví, věštil a propadl též spiritismu a magii. Svým odporným jednáním Hospodina nadmíru provokoval a urážel.
7Dovolil si dokonce umístit posvátný sloup přímo do chrámu, o kterém sám Bůh kdysi řekl králi Davidovi a jeho synu Šalomounovi: "V tomto chrámu a v Jeruzalémě, který jsem si z celého Izraele vyvolil, budu mezi vámi navěky přebývat jako váš Hospodin. Jestliže Izraelci budou pečlivě zachovávat všechno, co jsem jim přikázal v celém zákoně, nařízeních a ustanoveních, jež jsem jim předložil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše,
8již nikdy nebudou muset odejít ze země, kterou jsem daroval jejich předkům."
9Menaše ale nakonec svedl obyvatele Judska i Jeruzaléma k ještě větším zvrhlostem, než páchaly pohanské národy, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
10Hospodin Menašeho i ostatní Izraelce důrazně varoval, ti však jeho slova nebrali vážně.
11Proto Hospodin dopustil, aby na ně zaútočilo vojsko asyrského krále, Menašeho spoutali bronzovými pouty a odvedli ho jako zvíře na řetězu do Babylónu.
12Utrpení přimělo Menašeho, aby se před Hospodinem, Bohem svých předků, pokořil a prosil ho o pomoc.
13Hospodin se nad ním slitoval a umožnil mu vrátit se do své vlasti a do Jeruzaléma. Teprve tehdy si Menaše uvědomil, že jedině Hospodin je pravý Bůh.
14Po svém návratu nechal Menaše přestavět a zvýšit hradby v části Jeruzaléma, které se říkalo Davidovo město, směrem na západ od pramene Gichónu v údolí až k Rybné bráně a okolo pahorku Ófelu. Navíc rozmístil do všech opevněných judských měst velitele své armády.
15Menaše také vynesl z Hospodinova chrámu veškeré napodobeniny falešných bohů a odstranil jejich oltáře, které dal dříve vystavět na chrámovém návrší a v celém Jeruzalémě. Všechno pak nechal odnést na smetiště ven z města.
16Potom obnovil Hospodinův oltář, předložil mu na něm své oběti a dary a vyzval Judejce, aby jako jediného Boha Izraele uctívali pouze Hospodina.
17Lidé se k uctívání Hospodina sice vrátili, ale dál mu jako svému Bohu předkládali své oběti na posvátných návrších.
18Ostatní události z doby vlády krále Menašeho včetně slov, kterými prosil Hospodina o pomoc, a varování, které mu jménem Hospodina, Boha Izraele, vyřizovali proroci, zaznamenává kronika izraelských králů.
19O Menašeho modlitbě i o tom, jak na ni Bůh odpověděl, se píše ve spisech proroka Chózaje. Spisy však také hovoří o provinění a nepravostech, kterých se Menaše dopouštěl dříve, než se s pokorou vrátil k Hospodinu, a uvádějí seznam míst, kde nechal vybudovat obětní návrší, posvátné sloupy a napodobeniny falešných bohů.
20Když Menaše zemřel, pohřbili ho v blízkosti královského paláce. Na trůn po něm nastoupil jeho syn Amón.
21Amón se stal králem ve svých dvaadvaceti letech a panoval v Jeruzalémě pouhé dva roky.
22Jeho jednání bylo Hospodinu trnem v oku stejně jako činy jeho otce Menašeho. Uctíval totiž napodobeniny falešných bohů, které dal zhotovit jeho otec Menaše.
23Na rozdíl od svého otce se však před Hospodinem nikdy s lítostí nepokořil, ale naopak se dopouštěl stále okázalejších nepravostí.
24Jednoho dne se proti Amónovi spikli jeho služebníci a v jeho vlastním paláci připravili krále o život.
25Lidé ale všechny spiklence popravili a ustanovili králem Amónova syna Jóšijáše.