1Když byl chrám hotov, král Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma všechny vážené představitele Izraele i velitele všech dvanácti rodů, aby společně přenesli truhlu s deskami Hospodinova Zákona z Města Davidova na Sijónu do nově postaveného chrámu.
2Všichni pozvaní Izraelci krále Šalomouna uposlechli a v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc, se shromáždili v Jeruzalémě.
33-4 Jakmile všichni dorazili, kněží a lévijci se chopili Boží schrány a přemístili ji i s přenosnou svatyní a veškerým jejím zařízením do Hospodinova chrámu.
4***
5Král Šalomoun a ostatní Izraelci, kteří kráčeli v průvodu před truhlou, mezitím obětovali tolik ovcí a dalších kusů dobytka, že je nikdo nedokázal sečíst.
66-7 Když kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy do chrámu, postavili ji do velesvatyně pod křídla cherubů, která zastiňovala víko truhly i tyče, na kterých ji kněží přenášeli.
7***
8Konce transportních tyčí bylo díky jejich délce možno zahlédnout z hlavního chrámového prostoru. Z nádvoří před chrámem však vidět nebyly. Tyče se s ok na truhle nikdy nevyvlékaly a zůstávaly v chrámu napořád.
9Uvnitř truhly nebylo nic víc, než desky s Desaterem, které do ní u hory Chorébu vložil Mojžíš. Právě tam totiž Hospodin uzavřel s Izraelci smlouvu poté, co opustili Egypt.
10Sotva kněží opustili svatyni, celé nitro Hospodinova chrámu naplnil oblak Hospodinovy slávy,
11takže nemohli vykonávat své bohoslužebné povinnosti.
12Šalomoun tehdy prohlásil: "Hospodin řekl, že bude přebývat ukrytý v temném oblaku,
13ale já jsem mu nyní vybudoval nádherný chrám, kde může sídlit navěky."
14Potom se král obrátil ke všem shromážděným Izraelcům a takto k nim
15promluvil: "Chvalte Hospodina, Boha Izraele, neboť splnil svůj slib, který dal kdysi mému otci Davidovi, když mu řekl:
16‚Od té doby, kdy jsem vysvobodil svůj izraelský národ z Egypta, nevybral jsem si ještě na území izraelských rodů žádné město, kde bych nechal vystavět svůj chrám. Vyvolil jsem si však tebe a chci, abys vládl mému národu.'"
17"Můj otec David," pokračoval Šalomoun, "celý život toužil vystavět Hospodinu, Bohu Izraele, chrám, který by byl hoden jeho velikosti.
18Hospodin tehdy mému otci řekl:,Tvá upřímná touha postavit pro mě chrám je dobrá a cením si jí,
19avšak za tvého života se nenaplní. Můj chrám postaví až tvůj vlastní syn.'
20Hospodin svůj slib dnes skutečně naplnil. Stal jsem se nástupcem svého otce Davida a nyní vládnu Izraeli, jak Hospodin předpověděl. Postavil jsem také pro Hospodina, Boha Izraele, důstojný chrám a
21vytvořil tak vhodné místo pro truhlu smlouvy, ve které jsou ukryty desky Hospodinova Zákona. Truhla je symbolem smlouvy, kterou uzavřel s našimi předky, když je vysvobodil z Egypta."
22Nato se Šalomoun postavil k Hospodinovu oltáři, před zraky všech shromážděných Izraelců vztáhl ruce k nebi
23a přednesl následující prosbu: "Hospodine, Bože Izraele, nikde v nebi ani na zemi není žádný jiný Bůh, který by se ti mohl rovnat. Ctíš smlouvu lásky, jež jsi uzavřel se svými služebníky, s lidem, který tě oddaně následuje.
24Naplnil jsi slib, kterým ses vlastními slovy zavázal mému otci Davidovi, a dnes jsi svá slova proměnil ve skutečnost.
25Prosím tě také, abys pamatoval na slib, který jsi dal mému otci Davidovi ohledně izraelského trůnu. Sám jsi mu slíbil, že budou-li tě jeho potomci ve všem respektovat tak, jako to činil on sám, zůstane královský trůn navždy jen následníkům z jeho rodu.
26Proto tě jako Boha Izraele prosím, abys dodržel sliby, které jsi dal mému otci Davidovi.
27Dobře vím, že Bohu nelze vybudovat příbytek na zemi. Vždyť ani celé nekonečné nebe tě nedokáže obsáhnout, jak by to tedy mohl dokázat chrám, který jsem vystavěl.
28Přesto však dopřej sluchu mým prosbám o smilování a vyslyš modlitby, které ti dnes předkládám.
29Bdi nad tímto chrámem ve dne i v noci, neboť je místem, kde se bude uctívat tvé jméno. Vždyť právě zde ti máme předkládat své prosby, abys je vyslyšel.
30Proto věnuj pozornost nejen mým naléhavým prosbám, ale také prosbám všech Izraelců, kteří vysílají své modlitby k tomuto místu. Slyš je z nebe, kde přebýváš, a odpovídej jim svým odpuštěním.
31Když na někoho padne podezření, že se provinil proti svému bližnímu, a tento člověk bude vyzván, aby svou nevinu odpřísáhl zde, před tvým oltářem v chrámu,
32potom v nebi pozorně naslouchej a dej průchod spravedlnosti. Vynes svůj rozsudek a viníka nechej nést důsledky jeho vlastních činů. Bude-li však skutečně nevinný, potvrď jeho bezúhonnost a zprosti ho obvinění.
33Možná se proti tobě Izraelci proviní a ty dopustíš, aby je napadli a porazili jejich nepřátelé. Vráti-li se však Izraelci opět k tobě, uznají svou vinu, podrobí se tvé spravedlnosti a budou tě v tomto chrámu naléhavě prosit o pomoc,
34potom je opět v nebi vyslyš, odpusť svému izraelskému národu jeho viny a navrať jim ztracenou zemi, kterou jsi daroval už jejich předkům.
35Když dopustíš, aby kvůli nepravostem tvého lidu postihlo zemi sucho, ale Izraelci později své špatnosti zanechají a budou se ve tvém jménu s lítostí modlit tváří obráceni k tvému chrámu,
36opět je v nebi vyslyš a odpusť svému vyvolenému izraelskému národu jeho viny. Nauč je, jak mají žít, a svlaž deštěm zemi, kterou jsi jim daroval jako dědictví.
37Pomoz také, když tuto zemi zachvátí hladomor či zhoubná nemoc, přijde neúroda nebo obilí napadne plíseň, když přitáhnou hejna kobylek či nepřátelé obsadí izraelská města. Ať už se objeví jakákoliv pohroma nebo choroba,
3838-39 vznese-li k tobě kdokoliv z tvého izraelského lidu svou modlitbu a prosbu a současně bude litovat provinění, kterého se sám vědomě dopustil, jestliže vztáhne své ruce směrem k tomuto chrámu, potom ho v nebi, kde přebýváš, vyslyš. Každému odpusť a nalož s ním podle toho, jak jedná, neboť jedině ty znáš skutečné pohnutky všech lidí.
39***
40Potom tě Izraelci budou respektovat po celou dobu, kdy budou žít v zemi, kterou jsi daroval jejich předkům.
4141-42 O tvé soucitné lásce, převeliké moci a úžasných činech se zcela jistě brzy doslechnou také všechny cizí národy. Proto když z daleké země přijde cizinec, který nepatří mezi Izraelce, aby ti vzdal čest a chválu, a bude se modlit s tváří obrácenou k tomuto chrámu,
42***
43vyslyš ze svého nebeského příbytku také jeho. Splň mu vše, oč tě požádá, aby se o tvé dobrotě dozvěděly všechny národy země a jejich obyvatelé tě mohli ctít stejně jako tvůj vlastní izraelský lid. Aby každý poznal, že tento chrám je vybudován pro chválu tvého jména.
44Když pošleš Izraelce kamkoliv do války a oni tě budou jako svého Hospodina prosit o pomoc s tváří obrácenou směrem k městu, které sis vyvolil, a k chrámu, který jsem pro tebe nechal postavit,
45vyslyš, prosím, v nebi jejich modlitby a prosby a zastaň se jich.
46Možná však vydáš Izraelce na pospas jejich protivníkům a necháš je odvléci do vyhnanství v blízké či vzdálené zemi jejich nepřátel proto, že tě popudí svými nepravostmi. Vždyť na zemi není nikoho, kdo by byl zcela bez viny.
47Jestliže se však Izraelci v zemi svého zajetí skutečně změní, budou svých činů litovat a přímo tam, uprostřed národa svých pokořitelů, ti vyznají, že se provinili a jednali zle a podle, dopřej jim sluchu.
48Jestliže se už tam, v zemi nepřátel, kteří je odvlekli do zajetí, opět upřímně obrátí celou svou bytostí k tobě a budou se modlit s tváří obrácenou směrem k zemi, kterou jsi daroval jejich předkům, k městu, jež sis vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil jen pro tebe,
49potom ze svého nebeského příbytku opět vyslyš jejich volání a vysvoboď je.
50Odpusť jim, že se provinili, promiň jim všechno, čeho se proti tobě dopustili, a přiměj jejich přemožitele, aby se nad nimi slitovali.
51Vždyť Izrael je tvůj vyvolený národ, dědictví, které jsi vysvobodil z otrocké výhně v Egyptě.
52Neodvracej zrak před mými prosbami a modlitbami tvého izraelského národa a odpověz nám vždy, když k tobě budeme volat o pomoc.
53Vždyť už tenkrát, když jsi jako Panovník a Hospodin vyvedl naše předky z Egypta, jsi prostřednictvím Mojžíše prohlásil, že sis nás ze všech národů světa vyvolil za svoje vlastnictví."
54Když Šalomoun pronášel slova této modlitby, klečel před Hospodinovým oltářem a ruce měl vztažené k nebi.
55Jakmile domluvil, vstal a silným hlasem požehnal všem shromážděným Izraelcům:
56"Ať žije Hospodin, který přinesl svému izraelskému národu slibovaný pokoj. Nezapomněl ani na jediné slovo ze všech dobrých slibů, které jim dal prostřednictvím svého služebníka Mojžíše.
57Ať je Hospodin s námi tak, jako byl s našimi předky, a nikdy nás neopustí.
58Kéž k sobě nakloní naše srdce, abychom jednali podle jeho vůle a respektovali jeho přikázání, ustanovení a zákony, které svěřil našim předkům.
59Nechť tato slova, která nyní předkládám Hospodinu, našemu Bohu, zůstávají dnem i nocí v jeho blízkosti, aby každý den mohl naplňovat potřeby svého izraelského národa a jeho krále.
60Tak všechny národy na zemi poznají, že Hospodin je jediný skutečný Bůh a žádný jiný neexistuje.
61Musíte se však, Izraelci, svému Bohu plně odevzdat, žít podle jeho nařízení a zachovávat jeho přikázání právě tak, jako je tomu dnes."
62Po těchto slovech předložil král spolu se všemi Izraelci Hospodinu své oběti.
63Celkem Bohu obětovali dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc beranů a koz. Tímto obřadem zasvětil král spolu s izraelským národem celý chrám Hospodinu.
64Šalomoun pro tento účel nechal vysvětit celý střed nádvoří před vstupem do Hospodinova chrámu a přímo tam vložil Bohu do ohně obětní kusy, obilí a tuk, protože bronzový obětní oltář byl pro tolik obětí příliš malý.
65Šalomoun tak spolu s Izraelci oslavil každoroční svátek, který si právě v tu dobu připomínali. Sešlo se tenkrát ohromné množství lidu od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku. Namísto sedmi dnů slavili celé dva týdny a
66teprve potom se spokojení a rozjásaní Izraelci na Šalomounův pokyn rozešli do svých domovů. Všichni lidé byli naplněni hlubokou radostí a vděčností, protože si uvědomovali, kolik dobra Bůh jejich národu i potomkovi krále Davida prokázal.