1 Kings 2— SNC

¹Za nějaký čas král David pocítil, že již dlouho nezůstane mezi živými. Nechal si proto předvolat svého syna Šalomouna a řekl mu:

²"Stejně jako pomíjí všechno na této zemi, také já již brzy odejdu. Proto buď rozhodný a chovej se jako opravdový muž.

³Zachovávej všechno, co Hospodin, tvůj Bůh, vyžaduje, jednej podle jeho vůle a dodržuj všechna jeho ustanovení, nařízení, zákony a požadavky, které nechal zapsat v Mojžíšově zákoně. Potom se ti bude dařit ve všem, co podnikneš a ať se vydáš kamkoliv, vždy tě bude provázet úspěch a zdar.

⁴Hospodin tak bude moci dodržet slib, který mi kdysi dal. Zavázal se mi, že povedou-li moji potomci bezúhonný život a celým svým srdcem i duší mu vždy zůstanou oddaní a věrní, bude izraelský trůn dědičně patřit mému rodu.

⁵Vím také, můj synu, že si velmi dobře pamatuješ, co mi provedl Serújin syn Jóab a co udělal dvěma velitelům izraelské armády, Nérovu synu Abnérovi a Jeterovu synu Amasovi. V době míru je oba zavraždil a prolil jejich krev, jako kdyby byla válka. Jejich krev tak ulpěla nejen na jeho oděvu, ale také na něm samotném.

⁶Proto s ním nalož podle svého uvážení a postarej se, aby do hrobu neodešel v pokojném stáří.

⁷Naopak vlídně jednej se syny Barzilaje z Gileádu a pozvi je mezi ostatní, kteří s tebou mohou stolovat. Zastali se mě, když jsem byl na útěku před tvým bratrem Abšalómem.

⁸Nezapomeň také, že je zde i Gérův syn Šimeí, Benjamínec z Bachurímu, který mě strašlivě proklínal, když jsem odcházel do Machanajimu. Na zpáteční cestě jsem mu u Jordánu přísahal při samotném Hospodinu, že ho neusmrtím.

⁹Ty však jeho provinění již netoleruj. Jsi moudrý muž a jistě si s ním nějak poradíš. Připrav mu trpký konec a těžkou smrt."

¹⁰Krátce nato David zemřel a Izraelci ho pohřbili v Jeruzalémě.

¹¹Celkem stál v čele Izraele jako král čtyřicet let - sedm let panoval v Chebrónu a třicet tři let kraloval v Jeruzalémě.

¹²Šalomoun usedl na Davidův trůn jako schopný panovník, který postavil svou vládu na pevný základ.

¹³Jednoho dne přišel Chagítin syn Adónijáš k Šalomounově matce Bat-šebě. "Přicházíš v míru?" zeptala se ho ihned Bat-šeba. "Ano, přicházím v pokoji," odvětil Adónijáš a dodal:

¹⁴"Chtěl bych ti něco říci." "Tak mluv," vyzvala ho Bat-šeba.

¹⁵Adónijáš tedy začal: "Jistě sama dobře víš, že zákonným následníkem královského trůnu jsem měl být já. Celý Izrael mě považoval za svého budoucího krále. Okolnosti se však změnily a z Boží vůle získal královskou korunu můj bratr.

¹⁶Chci tě však nyní o něco požádat, a byl bych rád, kdybys mě byla ochotna vyslechnout." "Řekni mi, oč jde?" vyzvala ho Bat-šeba.

¹⁷Adónijáš tedy pokračoval: "Požádej, prosím, krále Šalomouna, aby mi dal za manželku Šúnemanku Abíšagu. Tebe jistě neodmítne."

¹⁸"Ráda to pro tebe udělám," odpověděla Bat-šeba. "Promluvím o tvé prosbě s králem."

¹⁹Když Bat-šeba přišla ke králi, aby se přimluvila za Adónijáše, Šalomoun se postavil, přivítal ji a poklonil se jí. Potom se posadil na trůn, nechal přinést také trůn pro svou matku a posadil ji po své pravici.

²⁰"Chtěla bych tě požádat o malou laskavost a přála bych si, abys mi vyhověl," řekla Bat-šeba. "Jen řekni, co máš na srdci, matko," odvětil Šalomoun, "tobě vyhovím rád."

²¹Bat-šeba tedy pokračovala: "Dej, prosím, svému bratru Adónijášovi svolení k sňatku se Šúnemankou Abíšagou."

²²Nato král Šalomoun své matce odpověděl: "Proč chceš pro Adónijáše jen Šúnemanku Abíšagu? To mě rovnou požádej, abych mu přenechal celé království, vždyť je to konec konců přece můj starší bratr! Žádáš mě tím, abych odevzdal království Adónijášovi, knězi Ebjátarovi a Serújinu synu Jóabovi!"

²³Poté Šalomoun zvolal: "Ať se mnou Bůh naloží, jak sám chce, ale za tuto troufalou žádost mi Adónijáš zaplatí svým životem.

²⁴Přísahám při samotném Hospodinu, který mě neochvějně dosadil na trůn mého otce Davida a podle svého zaslíbení dal základ mému rodu, že Adónijáš zemře ještě dnes!"

²⁵Po těchto slovech se Šalomoun obrátil na Jójadova syna Benajáše, který pak na jeho rozkaz Adónijáše popravil.

²⁶Zanedlouho nato si král nechal předvolat kněze Ebjátara a nařídil mu: "Vrať se do svého rodného Anatótu. Zasloužíš si sice smrt, ale prozatím tě nedám popravit, neboť jsi za života mého otce Davida sloužil ve svatyni jako Hospodinův kněz a v těžkých časech jsi stál na jeho straně."

²⁷Šalomoun tedy zbavil Ebjátara úřadu Hospodinova kněze a naplnil tak slova, která Hospodin pronesl v Šílu na adresu Élího rodu.

²⁸Když se o tom, co se stalo, doslechl Jóab, který se sice neúčastnil Abšalómovy vzpoury, ale spolčil se s Adónijášem, uchýlil se do azylu svatyně a chytil se rohů obětního oltáře.

²⁹Netrvalo však dlouho a služebníci Šalomounovi oznámili, kde se Jóab nachází. Šalomoun tedy poslal ke svatyni Jójadova syna Benajáše a nařídil mu, aby Jóaba usmrtil.

³⁰Benajáš tedy vešel na nádvoří Hospodinovy svatyně a jménem krále Jóaba vyzval, aby s ním vyšel ven. Jóab však odpověděl: "Nikoliv, zemřu zde." Když se s touto odpovědí vrátil Benajáš ke králi,

³¹Šalomoun mu přikázal: "Ať je tedy po jeho, poprav ho tam, kde je, a jeho tělo ulož do hrobu. Jeho smrt zbaví mne a mého otce viny za krev nevinných, kterou Jóab prolil.

³²Hospodin proti němu obrátí vraždy, kterých se dopustil, když bez vědomí mého otce Davida připravil dva nevinné muže o život. Přitom oba zavraždění muži, Nérův syn Abnér, velitel izraelské armády, i Jeterův syn Amasa, velitel armády Judska, byli mnohem schopnější a čestnější než Jóab.

³³Proto ať vina za jejich prolitou krev navěky spočine na Jóabovi a jeho potomcích."

³⁴Jójadův syn Benajáš tedy uposlechl, Jóaba usmrtil a pohřbil ho na jeho vlastním pozemku v poušti.

³⁵Král pak namísto Jóaba postavil do čela armády Benajáše a vyměnil také bývalého kněze Ebjátara za Sádoka.

³⁶Dále si král nechal přivést Šimeího a nařídil mu: "Chci, aby sis postavil v Jeruzalémě dům a usadil se v něm. Zakazuji ti opustit město a upozorňuji tě, že

³⁷jakmile mé nařízení porušíš a překročíš hranici Kidrónského údolí, můžeš si být jist, že tě nechám popravit. Sám nad sebou vyneseš rozsudek smrti."

³⁸Nato Šimeí králi odpověděl: "Tvé rozhodnutí je velkorysé, můj pane a králi, udělám všechno, co mi nařizuješ." A opravdu, Šimeí se na dlouhou dobu nevzdálil z Jeruzaléma ani na krok.

³⁹O tři roky později však Šimeímu uprchli dva otroci a ukryli se na území Maakova syna Akíše, krále Gatu.

⁴⁰Když se Šimeí dozvěděl, kde se jeho otroci skrývají, osedlal svého osla a vydal se k Akíšovi do Gatu, aby své otroky získal zpět. Odjel z Jeruzaléma a za nějaký čas své otroky přivedl zpět.

⁴¹Netrvalo však dlouho a zpráva o Šimeího cestě z Jeruzaléma do Gatu a zpět se donesla až k Šalomounovi.

⁴²Král si nechal Šimeího předvolat a udeřil na něj: "Nechal jsem tě před časem přísahat při samotném Hospodinu, že neopustíš Jeruzalém. Současně jsem tě varoval, že kdykoliv můj zákaz porušíš a někam odejdeš, čeká tě jistá smrt. Cožpak jsi na to už zapomněl? Tenkrát jsi mi odpověděl, že mé rozhodnutí přijímáš a budeš podle něho také jednat.

⁴³Proč jsi tedy nedodržel svou přísahu, kterou ses zavázal před samotným Hospodinem, a neuposlechl jsi nařízení, které jsem ti dal?"

⁴⁴Nakonec ještě král dodal: "Šimeí, sám velmi dobře víš, čeho ses dopustil vůči mému otci Davidovi. Nyní ti však Hospodin za všechny tvé špatnosti podle zásluhy odplatí.

⁴⁵Mě však Hospodin prokáže svou přízeň a navěky upevní můj trůn, který jsem obdržel od svého otce Davida."

⁴⁶Když král domluvil, přikázal Jójadovu synu Benajášovi, aby vyvedl Šimeího z paláce a usmrtil ho. Šalomoun pak vládl jako moudrý panovník a jeho království se stalo mocnou říší.