1Právě ve chvíli, kdy se Jarobeám postavil k oltáři, aby přinesl svou oběť, dorazil z Judska do Bét-elu Boží prorok
2a na Hospodinův příkaz zvolal směrem k oltáři: "Hospodin prohlásil, že potomkům z Davidova rodu se narodí syn Jóšijáš, který na tomto oltáři bude obětovat kněze z pahorků, kteří zde nyní předkládají své oběti. Jednoho dne tady jako oběť budou hořet lidské kosti."
3Když prorok předpověděl, co se stane, stvrdil ještě svou výpověď těmito slovy: "Abyste poznali, že má slova skutečně pocházejí od Hospodina, tento oltář se rozpadne a popel, který je na něm, se rozpráší."
4Sotva však Boží prorok domluvil, král Jarobeám na něj od oltáře ukázal rukou a vydal svým služebníkům rozkaz, aby se proroka chopili. Natažená ruka mu však náhle úplně ztuhla, takže s ní nemohl vůbec pohnout. Současně se naplnila slova Božího proroka,
5roztrhl se oltář a popel spolu s obětními kusy se vysypal na zem.
6Když to král uviděl, obrátil se na proroka s prosbou: "Přimluv se, prosím, za mě u Hospodina a pros ho, aby mi ruku opět uzdravil." Prorok králi vyhověl, prosil za něj Hospodina a králova ruka se opět uzdravila a on s ní mohl hýbat jako dřív.
7Nato král proroka vyzval: "Pojď ke mně domů. Chci tě pohostit a věnovat ti nějaký dar."
8Prorok však králi odpověděl: "Nepřijal bych tvé pozvání, i kdybys mi dal polovinu svého majetku.
9Nebudu zde také nic jíst ani pít, protože sám Hospodin mi to zakázal. Nesmím se dokonce ani vrátit stejnou cestou, kterou jsem přišel."
10Po těchto slovech se prorok obrátil a odešel z Bét-elu jinou cestou, než po které původně dorazil.
11V Bét-elu tenkrát žil jiný, velmi starý prorok a ten se o návštěvě a činech judského proroka dozvěděl od svých synů, kteří mu sdělili všechny podrobnosti jeho vystoupení před králem.
1212-14 Když mu také na požádání ukázali, kudy se vydal judský prorok domů, nařídil jim, aby mu osedlali mezka a vydal se za Božím prorokem. Netrvalo dlouho a nalezl ho, jak sedí pod dubem. Nejprve se zeptal, zda je to skutečně on, a když dostal kladnou odpověď,
13***
14***
15navrhl mu: "Chtěl bych tě pozvat k sobě domů a pohostit tě."
1616-17 Judský prorok však odpověděl: "Nemohu se s tebou vrátit a cokoliv zde jíst nebo pít, protože sám Hospodin mi to výslovně zakázal. Nesmím jíst, pít ani se vracet stejnou cestou."
17***
18Nato však starý prorok řekl: "Jsem prorok právě tak jako ty a Hospodin mi prostřednictvím svého posla sdělil, že tě mám přivést zpět do svého domu a dát ti najíst a napít."
19Ačkoliv to všechno byla lež, judský prorok se vrátil se starcem do jeho domu v Bét-elu a tam se najedl a napil.
2020-21 Avšak ještě dříve, než se zvedli od stolu, promluvil Hospodin ústy starého muže k proroku z Judska a oznámil mu: "Přestože jsem tvůj Hospodin a Bůh, neuposlechl jsi, co jsem ti přikázal.
21***
22Vrátil ses zpět, najedl se a napil na místě, kde jsem ti to zakázal. Proto zemřeš a tvé tělo nikdo nepohřbí do hrobu ke tvým předkům."
23Když judský prorok dojedl a dopil, prorok z Bét-elu, který ho přivedl zpět, pro něj osedlal svého osla a on odjel.
24Cestou však na něj zaútočil lev a srazil ho k zemi. Tam ho pak zabitého nechal ležet a postával spolu s oslem nad jeho mrtvolou.
25Zanedlouho kolem procházeli nějací lidé a spatřili mrtvolu i lva stojícího vedle ní. Sotva pak dorazili do Bét-elu, kde žil také starý prorok, vyprávěli o všem, co na cestě viděli.
26Když se tato zpráva donesla také starému proroku, který Božího posla z Judska dostihl na odchodu a přivedl ho zpět do svého domu, prohlásil: "Je to mrtvola judského proroka, který ani přes varování neuposlechl Hospodinovo nařízení. Proto na něj Hospodin poslal lva a nechal ho usmrtit."
2727-28 Potom prorok nařídil svým synům, aby osedlali osla, a když to udělali, vydal se na cestu. Zanedlouho nalezl mrtvolu i osla a lva, kteří ještě postávali opodál. Ačkoliv to bylo zvláštní, lev mrtvolu judského proroka nesežral a nezaútočil ani na osla.
28***
29Prorok tedy mrtvolu Božího posla naložil na osla a přivezl ji s sebou zpět do města, aby za zemřelého vykonal smuteční obřad a důstojně ho pohřbil.
30Uložil pak jeho tělo do vlastního hrobu a oplakal ho jako svého bratra.
31Po pohřbu pak požádal své syny: "Až zemřu, uložte mě do stejného hrobu, kam jsme pochovali Božího proroka z Judska. Chci, aby mé ostatky spočinuly vedle jeho,
32neboť poselství, ve kterém oznámil, jaký osud připravil Hospodin falešnému oltáři v Bét-elu i všem posvátným pahorkům v samařských městech, se zcela jistě naplní."
33Jarobeám však ani po této události nepřestal jednat v rozporu s Hospodinovou vůlí a i nadále jmenoval do úřadu kněží ve svých svatyních každého, kdo mu přišel pod ruku. Kdokoliv chtěl, toho Jarobeám pověřil.
34Tento Jarobeámův vzdor se však stal příčinou jeho pádu a zániku celé jeho dynastie.