1Když byla truhla s deskami Božího Zákona v Jeruzalémě, postavili ji Izraelci doprostřed stanu, který pro ni král David připravil, a na důkaz své vděčnosti přinášeli Bohu na oltáři své oběti a dary.
2Jakmile David ukončil obětní obřady, v Hospodinově jménu udělil všem přítomným Izraelcům požehnání.
3Nakonec všem shromážděným mužům i ženám rozdal chléb, sušené datle a hrozinky.
4Potom pověřil lévijce, aby ve svatyni s Hospodinovou truhlou pořádali bohoslužby, modlili se a vzdávali Bohu Izraele díky a chválu.
5Vedl je Asaf, který hrál na hlasité činely, a zastupoval ho Zekarjáš. Lévijci Jeíel, Šemíramót, Jechíel, Matitjáš, Elíab, Benajáš, Obéd-edóm a Jeíel hráli na harfy a citary.
6Kněží Benajáš a Jachazíel každodenně troubili před Boží truhlou na pozouny.
7Téhož dne David poprvé pověřil Asafa, aby společně se svými soukmenovci zpívali Hospodinu tuto oslavou píseň:
8Děkujte Hospodinu a zvěstujte jeho slávu; oznamujte všem národům, jaké zázraky vykonal.
9Chvalte ho písněmi a vypravujte o jeho úžasných činech.
10Jásejte, že patříte právě jemu, a z celého srdce se radujte, že se vám Hospodin dává poznat.
11Důvěřujte Hospodinu a jeho moci a vždy se spoléhejte jen na něj.
12Nezapomínejte na zázraky, které vykonal, na divy a rozhodnutí, která učinil.
13Ano, potomci Jákobovi, synové jeho služebníka Izraele.
14Jedině on je naším Hospodinem a Bohem a jeho slovo platí po celé zemi.
15Mějte na paměti jeho věčnou smlouvu, vůli, kterou předložil tisícům generací.
16Smlouvu, kterou uzavřel s Abrahamem a přísahou potvrdil Izákovi.
17Předal ji také Jákobovi jako navěky platné zaslíbení.
18Zaslíbil svému lidu, že mu trvale svěří kenaanskou zemi.
19Když Izraelci přišli do Kenaanu, bylo jich pár a byli v zemi cizí.
20Ačkoliv bloudili od národu k národu a od království ke království,
21Bůh nikomu nedovolil, aby jim ublížil, a sám varoval krále všech zemí,
22aby dali ruce pryč od jeho lidu a neopovážili se sáhnout na jeho proroky.
23Proto ať Hospodinu zpívá celá země a den za dnem svědčte o jeho záchraně.
24Rozhlaste všem národům světa, jak úžasné věci již učinil.
25Vždyť Hospodin je úžasný a vždy je hoden nejvyšší chvály. Jedině jeho má člověk uctívat jako Boha.
26Zatímco bohové ostatních národů jsou pouhé modly, Hospodin rozepjal nebesa.
27Provází ho krása a důstojnost a jeho příbytek naplňuje radost a moc.
28Prohlédněte, národy země, a poznejte Hospodinovu slávu a sílu,
29Chvalte ho, neboť je neskonale dobrý. Přistupte k Hospodinu se svými dary a pokloňte se mu v jeho svatyni.
30Třeste se, všichni obyvatelé země, neboť Hospodinovo dílo je věčné.
31Raduj se, nebe, i ty, země, a oznamte svým obyvatelům, že vaším pánem je Hospodin.
32Ať se raduje moře i všechna jeho stvoření, ať jásá celá příroda a každá rostlina i tvor!
33Jednou Hospodinu radostně zapějí i stromy v lesích, neboť Hospodin přichází, aby rozhodl o osudu země.
34Děkujte Hospodinu, protože je dobrý a jeho láska nikdy neochabne.
35Proste Boha, aby vás zachránil a vysvobodil z rukou nepřátel. Aby vám ukázal, jak je dobrý, a odhalil před vámi svou slávu.
36Vždyť Hospodin, Bůh Izraele, je hoden věčné chvály. Na konci tohoto chvalozpěvu ať všichni připojí své: "Amen" a provolávají Hospodinu slávu.
37David pověřil Asafa a jeho příbuzné, aby i nadále pravidelně vykonávali předepsané bohoslužebné úkony ve svatyni s Hospodinovou truhlou.
38Za pomocníky jim určil Obéd-edóma a jeho šedesát osm příbuzných. Jedítúnův syn Obéd-edóm navíc s Chósou sloužili jako strážci.
39Kněze Sádoka i ostatní kněze jeho rodu David pověřil službou v Hospodinově svatyni v Gibeónu.
40Měli tam každé ráno i večer přesně podle nařízení zákona, který dal Hospodin pro Izraelce zapsat, přinášet Hospodinu na oltář pravidelné oběti a dary.
41Byli tam s nimi také Héman a Jedútún a všichni ostatní, které David jmenovitě určil k tomu, aby Hospodina chválili za jeho nekonečnou milost.
42Héman a Jedútún měli za úkol troubit na pozouny a zajišťovat hudební doprovod zpěvu hrou na zvučné činely a jiné chrámové nástroje. Ostatní Jedútúnovci pak střežili bránu.
43Když oslava na počest Hospodinovy truhly skončila, všichni Izraelci se rozešli do svých domovů a také David se vrátil do svého paláce, aby udělil požehnání svojí rodině.