Romans 4
1 Čeho tedy řekneme, že dosáhl Abraham, náš tělesný praotec?
2 Neboť byl-li Abraham ospravedlněn ze skutků, má se proč chlubit; ale ne ve vztahu k Bohu.
3 Co však praví Písmo? Abraham uvěřil Bohu, a bylo mu to započteno jako spravedlnost.
4 Než tomu, kdo pracuje, se odměna nepočítá, z milosti, nýbrž z povinnosti.
5 Tomu však, kdo nepracuje, ale věří v toho, který ospravedlňuje bezbožného, počítá se jeho víra za spravedlnost.
6 Tak i David nazývá blaženým člověka, kterému Bůh započítá spravedlnost beze skutků:
7 Blaženi jsou ti, jimž byly odpuštěny nepravosti a kterým hříchy byly zakryty.
8 Blažen člověk, kterému Bůh nepřičítá hřích.
9 Nuže, vztahuje se toto blaženství jenom na obřezané či také na neobřezané? Pravíme totiž: Abrahamovi byla víra započtena jako spravedlnost.
10 Jak tedy byla započtena? Když byl obřezán či když byl neobřezán? Ne když byl obřezán, nýbrž když byl neobřezán.
11 přijal znamení obřízky jako pečeť spravedlnosti z víry, spravedlnosti z doby neobřezanosti,
12 aby byl otcem všech, kdo věří a jsou neobřezáni, takže i jim je započítána spravedlnost, a aby byl otcem obřezaných, kteří nejen mají obřízku, ale také kráčejí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham, dokud byl neobřezaný.
13 Vždyť zaslíbení, že bude dědicem světa, se nedostalo Abrahamovi a jeho potomstvu Zákonem, nýbrž spravedlností z víry.
14 Kdyby však dědici byli (jen) ti, kdo jsou ze Zákona, víra by byla zmarněna a zaslíbení zrušeno.
15 Zákon přece působí hněv; kde pak není Zákona, není ani přestoupení.
16 A proto z víry, aby (bylo) z milosti, a tím aby bylo zaslíbení jisté pro všechno potomstvo, nejen pro to, které je ze Zákona, nýbrž i pro to, které je z víry Abrahama, který je otec nás všech,
17 jak je psáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů, a to před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá to, co není, jako by bylo.
18 On uvěřil v naději, ačkoliv nebylo naděje, že se stane otcem mnohých národů, jak (mu) bylo řečeno: Tolik bude tvého potomstva.
19 A neochabl ve víře při pohledu na své tělo již odumřelé - vždyť měl skoro sto let - a na odumřelé lůno Sářino;
20 pro Boží zaslíbení nezapochyboval v nevěře, ale zesílil ve víře, takže vzdal Bohu chválu
21 a byl pevně přesvědčen, že (Bůh) je mocen také uskutečnit, co slíbil.
22 Proto také mu to bylo započteno jako spravedlnost.
23 Ale nejen pro něho bylo napsáno, že mu to bylo započteno,
24 nýbrž i kvůli nám; i nám bude započteno, když věříme v toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
25 který byl vydán pro naše proviny a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění.