Romans 2
1 Proto nemáš výmluvu, člověče, ať jsi kdokoliv, když soudíš. Neboť tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe; vždyť soudíš to, co sám děláš.
2 Víme pak, že soud Boží právem přichází na ty, kdo takové věci dělají.
3 A myslíš, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám je činíš, že unikneš Božímu soudu?
4 Či pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, trpělivosti a shovívavosti? Nepozoruješ, že Boží dobrota tě pudí k pokání?
5 Ale svou zatvrzelostí a nekajícím srdcem si hromadíš hněv pro den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,
6 kdy on odplatí každému podle jeho skutků:
7 životem věčným totiž těm, kdož s vytrvalostí v dobrém díle hledají slávu, čest a neporušenost;
8 ale na sobce a na ty, kdo neposlouchají pravdy, ale poslouchají nepravosti, se rozlítí hněv.
9 Soužení a úzkost přijde na duši každého člověka, který páchá zlo: především na Žida, ale i na Řeka.
10 Ale sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro: Židovi nejdříve, ale i Řekovi.
11 Neboť Bůh nikomu nestraní.
12 Všichni totiž, kdož zhřešili bez zákona, bez zákona také zahynou; a všichni, kdo hřešili pod zákonem, budou zákonem souzení.
13 U Boha zajisté nejsou spravedliví ti, kdo slyší zákon, nýbrž ti, kdo plní zákon, ti budou uznáni za spravedlivé.
14 Když totiž pohané, kteří nemají zákona, přirozeně jednají podle zákona, ačkoliv zákona nemají, jsou sami sobě zákonem;
15 ukazují totiž, že dílo zákona mají vepsáno ve svém srdci. O tom jim vydává svědectví jejich svědomí, stejně i myšlenky, které se navzájem obviňují nebo také obhajují; (to se ukáže)
16 v den, kdy Bůh, podle mého evangelia, bude soudit skryté věci v člověku skrze Ježíše Krista.
17 Než ty se nazýváš Žid, spoléháš na Zákon a honosíš se Bohem,
18 znáš jeho vůli a dovedeš rozeznávati, co je dokonalé, protože jsi poučen Zákonem,
19 domýšlíš se, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kdo jsou ve tmách,
20 vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, poněvadž máš pravidlo vědění a pravdy v Zákoně.
21 Ty tedy jiného učíš, a sám sebe neučíš? Kážeš, že se nemá krásti, a kradeš?
22 Říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Hnusíš si modly, a dopouštíš se svatokrádeže?
23 Honosíš se Zákonem, a zneuctíváš Boha přestupováním Zákona?
24 Vždyť Boží jméno je pro vás v posměchu mezi pohany, jak je psáno.
25 Obřízka je ovšem užitečná, plníš-li Zákon; jestliže však přestupuješ Zákon, obřízka se ti stala neobřízkou.
26 Jestliže; tedy neobřezaný člověk zachovává přikázání Zákona, zdaž jeho neobřízka nebude mu čítána za obřízku?
27 A od přírody neobřezaný člověk, který plní Zákon, bude soudit tebe, který máš literu i obřízku, a Zákon přestupuješ.
28 Neboť (pravý) Žid není ten, kdo je jím zevně, ani není (pravou) obřízkou ta, která je zevně na těle.
29 Ale Žid je ten, kdo je jím uvnitř; a to je obřízka, která je v srdci, je z ducha a nikoliv z litery; taková má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.