1Potom jsem viděl na čtyřech rozích země stát čtyři anděly, kteří drželi čtyři zemské větry, aby nevanul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom.
2I spatřil jsem jiného anděla, který vystupoval od východu slunce s pečetí živého Boha, a mocně vzkřikl ke čtyřem andělům, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:
3„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme služebníky našeho Boha na čele.
4A uslyšel jsem počet znamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc poznamenaných, ze všech kmenů izraelského lidu:
5Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z kmene Gadova dvanáct tisíc,
6z kmene Aserova dvanáct tisíc, z kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z kmene Manassova dvanáct tisíc, z kmene Leviova dvanáct tisíc,
7z kmene Simeonova dvanáct tisíc, z kmene Issacharova dvanáct tisíc,
8z kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, z kmene Benjaminova dvanáct tisíc poznamenaných.
9Potom jsem pohleděl, a hle, velký zástup, který nemohl nikdo sečíst, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků, a ti stáli před trůnem a před Beránkem, jsouce oděni bílými rouchy, s palmami v rukou,
10a volali silným hlasem: „Spása v našem Bohu, který sedí na trůně, a v Beránkovi!“
11A všichni andělé stáli okolo trůnu, starců a čtyř živočichů, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu
12a říkali: „Amen! Dobrořečení, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla našemu Bohu na věky věků! Amen.“
13A promluvil ke mně jeden ze starců a řekl: „Kdo jsou tito zde v tom bílém rouchu a odkud přišli?“
14I řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A pověděl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z toho velkého soužení; vyprali si roucho a zbílili je v Beránkově krvi.
15Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu ve dne v noci v jeho chrámu. A ten, který sedí na trůně, rozprostře stan nad nimi.
16Již nebudou hladovět ani žíznit, nebude na ně dorážet slunce ani jakýkoliv žár,
17neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům živých vod; a Bůh (sám) jim setře každou slzu s očí.“