1A uslyšel jsem silný hlas z chrámu, jak mluví k sedmi andělům: „Jděte a vylejte sedm misek Božího hněvu na zem!“
2I odešel první a vylil svou misku na zem. A povstaly ošklivé a obtížné vředy na lidech, kteří měli znamení šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu.
3A druhý anděl vylil svou misku na moře; i proměnilo se v krev jako mrtvoly, a zhynula každá živá bytost v moři.
4A třetí vylil svou misku na řeky a prameny vod; i proměnily se v krev.
5uslyšel jsem, jak anděl vod praví: „Spravedlivý jsi (Pane), který jsi, kterýs byl, svatý, že jsi vynesl tento soud.
6Že vylili krev svatých a proroků, dal jsi také jim pít krev; zasloužili si to!“
7A slyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, pravdivé a spravedlivé jsou tvé soudy!“
8A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce; a bylo mu dáno pálit lidi ohněm.
9A lidé byli páleni velkým žárem; i rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, a neobrátili se, aby mu vzdali slávu.
10A pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy; i zatmělo se její království a (lidé) se bolestí kousali do jazyka
11a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a rány, ale neobrátili se od svých skutků.
12A šestý anděl vylil svou misku na řeku, na veliký Eufrat; i vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
13A spatřil jsem, jak vycházejí z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka tři nečistí duchové jako žáby;
14to jsou totiž duchové démonů, kteří činí zázraky; ti vycházejí ke králům celé země, aby je shromáždili k válce o velkém dnu vševládného Boha. -
15„Hle, přicházím jako zloděj. Blažen, kdo bdí a opatruje si šaty, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho hanbu.“ -
16I shromáždil je na místo, které se hebrejsky nazývá Harmagedon.
17A sedmý anděl vylil svou misku na vzduch. I vyšel silný hlas z chrámu od trůnu: „Stalo se!“
18A nastaly blesky, hlasy i hromy a začalo prudké zemětřesení, jakého nebylo od té doby, co jsou lidé na zemi; tak veliké a prudké bylo to zemětřesení.
19Tu se velké město roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. A tak Bůh vzpomněl na veliký Babylon, aby mu dal pohár vína svého rozhořčeného hněvu.
20A všechny ostrovy zmizely a po horách nebylo stopy.
21Také kroupy velké jako cent padaly s nebe na lidi, a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, neboť rána byla nadmíru veliká.