1Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. A hledali veleknězi a vykladatelé Písma, jak by se ho lstí zmocnili a zabili.
2Pravili však: \ Ne ve svátek, aby se lid nebouřil \.
3Když byl v Bethanii v domě Šimona Malomocného a spočíval u stolu, přišla žena s alabastrovou nádobkou s drahocennou mastí z pravého nardu, rozbila nádobku a vylila mu mast na hlavu.
4Ale někteří se nad tím u sebe mrzeli: \ K čemu je tato ztráta masti?
5Vždyť se mohla tato mast prodat více než za tři sta denárů a mohlo se to dát chudým \. A reptali proti ní.
6Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.
7Chudé přece máte vždycky s sebou a můžete jim činit dobře, kdykoli chcete; mne však vždycky nemáte.
8Ona udělala, co mohla: předem pomazala mé tělo k pohřbu.
9Vpravdě vám pravím: Kdekoli bude hlásáno toto evangelium po celém světě, bude se vypravovat i o tom, co ona udělala, jí na památku.“
10A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.
11Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. I hledal, jak by ho vhodně vydal.
12A první den přesnic, kdy obětovali velikonočního beránka, řeknou mu jeho učedníci: \ Kam si přeješ, abychom šli a připravili ti, abys jedl beránka? “
13I pošle dva ze svých učedníků a řekne jim: \ Jděte do města a potkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Jděte za ním,
14a kam vejde, řekněte pánu domu: 'Mistr praví: Kde je má místnost, v které bych jedl velikonočního beránka se svými učedníky?'
15A on vám ukáže velkou horní místnost, prostřenou a připravenou; a tam nám připravte!“
16I odešli učedníci, přišli do města a nalezli, jak jim řekl a připravili velikonočního beránka.
17A večer přijde s dvanácti.
18Když leželi u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“
19Oni se začali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Jsem to snad já?“
20A on jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse.
21Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazován. Lépe pro toho člověka by bylo, kdyby se nebyl narodil.“
22A když jedli, vzal chléb, požehnal, rozlámal, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo“.
23Vzal i kalich, vzdal díky a dal jim, a pili z něho všichni.
24A řekl jim: „Toto je má krev úmluvy, která se vylévá za mnohé.
25Vpravdě vám pravím: Už nebudu pít z toho plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“
26A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu.
27A Ježíš jim praví: „Všichni poklesnete, neboť je psáno: Budu bít pastýře, a rozprchnou se ovce.
28Ale až vstanu, předejdu vás do Galileje“.
29Než Petr mu řekl: „I kdyby všichni poklesli, ale já ne!“
30I řekne mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že ty dnes, tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
31On však ještě více prohlašoval: „I kdybych měl zároveň s tebou umřít, nezapřu tě!“A stejně mluvili všichni.
32A přijdou na místo zvané Gethsemany a řekne svým učedníkům: „Seďte tady, dokud se nepomodlím.“
33A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se lekat a pociťovat úzkost.
34A praví jim: „Smutno je mé duší až k smrti; zůstaňte tady a bděte!“
35Když maličko popošel, padl na zem a modlil se, aby, jestliže je to možné, minula ho tato hodina,
36a řekl: „Abba, Otče, všechno je ti možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, ale co ty.“
37Přijde pak (k učedníkům) a najde je, že spí. I řekne Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jednu hodinu bdít?
38Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochoten, ale tělo slabé.“
39A znova odešel a modlil se týmiž slovy.
40A když zase přišel, nalezl je ve spánku, neboť se jim oči klížily a nevěděli, co by mu odpověděli.
41A přijde po třetí a řekne jim: „Spěte dál a odpočívejte. Je konec; přišla ta hodina. Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům.
42Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“
43A hned když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním zástup s meči a s holemi od veleknězi, vykladatelů Písma a starších.
44A jeho zrádce s nimi smluvil znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho a odveďte opatrně!“
45A když došel, hned k němu přistoupil a řekne: „Rabbi!“a políbil ho.
46Oni pak na něj vztáhli ruce a zmocnili se ho.
47Ale jeden z těch, kteří tam stáli, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho.
48Ježíš se ozval a řekl jim: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali.
49Denně jsem u vás učíval v chrámě, a nezmocnili jste se mě; ale měla se splnit Písma“.
50Tehdy ho opustili a utekli všichni.
51Než jeden mladík, zahalený ve lněné plátno na holém těle, šel za ním; a popadli ho.
52On však pustil plátno a utekl jim nahý.
53A odvedli Ježíše k veleknězi, a shromáždí se všichni veleknězi, starší a vykladatelé Písma.
54Petr však šel vpovzdáli za ním až dovnitř do veleknězova dvora, usedl se služebníky a ohříval se u ohně.
55Veleknězi pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nenalézali.
56Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.
57A někteří povstali a lživě proti němu svědčili takto:
58„My jsme slyšeli, že řekl: Já zbořím tento chrám rukama zbudovaný a ve třech dnech zbuduji jiný, ne rukama udělaný.“
59Ale ani tak se jejich svědectví neshodovalo.
60Tu povstal velekněz uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito svědčí proti tobě?“
61On však mlčel a nic neodpovídal. Velekněz se ho opět tázal takto: „Jsi ty Pomazaný, Syn Požehnaného?“
62A Ježíš řekl: „Jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“
63Tu si velekněz roztrhl roucho a praví: „Nač ještě potřebujeme svědky?
64Slyšeli jste rouhání. Co vy myslíte? „A oni všichni prohlásili, že zasluhuje smrt.
65A začali někteří na něj plivat, zakrývat mu tvář, bít ho a říkat mu: „Hádej!“Také služebníci ho políčkovali.
66Když byl Petr dole na dvoře, přijde jedna z veleknězových služek
67a jakmile spatřila Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a říká: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“
68Ale on zapřel slovy: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ Vyšel pak ven do předdvoří, a kohout zakokrhal.
69Když ho služka uviděla, počala znova říkat kolemstojícím: „Tenhle je z nich!“
70On však opět zapřel. A po chvilce zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Opravdu jsi z nich, vždyť jsi taky Galilejec!“
71Ale on se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“
72A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na ta slova, jak mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A propukl v pláč.