Bible

1 Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. A hledali veleknězi a vykladatelé Písma, jak by se ho lstí zmocnili a zabili. 2 Pravili však: \ Ne ve svátek, aby se lid nebouřil \. 3 Když byl v Bethanii v domě Šimona Malomocného a spočíval u stolu, přišla žena s alabastrovou nádobkou s drahocennou mastí z pravého nardu, rozbila nádobku a vylila mu mast na hlavu. 4 Ale někteří se nad tím u sebe mrzeli: \ K čemu je tato ztráta masti? 5 Vždyť se mohla tato mast prodat více než za tři sta denárů a mohlo se to dát chudým \. A reptali proti ní. 6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. 7 Chudé přece máte vždycky s sebou a můžete jim činit dobře, kdykoli chcete; mne však vždycky nemáte. 8 Ona udělala, co mohla: předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Vpravdě vám pravím: Kdekoli bude hlásáno toto evangelium po celém světě, bude se vypravovat i o tom, co ona udělala, jí na památku.“ 10 A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. I hledal, jak by ho vhodně vydal. 12 A první den přesnic, kdy obětovali velikonočního beránka, řeknou mu jeho učedníci: \ Kam si přeješ, abychom šli a připravili ti, abys jedl beránka? “ 13 I pošle dva ze svých učedníků a řekne jim: \ Jděte do města a potkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte pánu domu: 'Mistr praví: Kde je má místnost, v které bych jedl velikonočního beránka se svými učedníky?' 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, prostřenou a připravenou; a tam nám připravte!“ 16 I odešli učedníci, přišli do města a nalezli, jak jim řekl a připravili velikonočního beránka. 17 A večer přijde s dvanácti. 18 Když leželi u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám pravím: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“ 19 Oni se začali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Jsem to snad já?“ 20 A on jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse. 21 Syn člověka ovšem odchází, jak je o něm psáno, ale běda onomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazován. Lépe pro toho člověka by bylo, kdyby se nebyl narodil.“ 22 A když jedli, vzal chléb, požehnal, rozlámal, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo“. 23 Vzal i kalich, vzdal díky a dal jim, a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: „Toto je má krev úmluvy, která se vylévá za mnohé. 25 Vpravdě vám pravím: Už nebudu pít z toho plodu révy až do onoho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26 A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu. 27 A Ježíš jim praví: „Všichni poklesnete, neboť je psáno: Budu bít pastýře, a rozprchnou se ovce. 28 Ale až vstanu, předejdu vás do Galileje“. 29 Než Petr mu řekl: „I kdyby všichni poklesli, ale já ne!“ 30 I řekne mu Ježíš: „Vpravdě ti pravím, že ty dnes, tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 31 On však ještě více prohlašoval: „I kdybych měl zároveň s tebou umřít, nezapřu tě!“A stejně mluvili všichni. 32 A přijdou na místo zvané Gethsemany a řekne svým učedníkům: „Seďte tady, dokud se nepomodlím.“ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se lekat a pociťovat úzkost. 34 A praví jim: „Smutno je mé duší až k smrti; zůstaňte tady a bděte!“ 35 Když maličko popošel, padl na zem a modlil se, aby, jestliže je to možné, minula ho tato hodina, 36 a řekl: „Abba, Otče, všechno je ti možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, ale co ty.“ 37 Přijde pak (k učedníkům) a najde je, že spí. I řekne Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jednu hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je zajisté ochoten, ale tělo slabé.“ 39 A znova odešel a modlil se týmiž slovy. 40 A když zase přišel, nalezl je ve spánku, neboť se jim oči klížily a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 A přijde po třetí a řekne jim: „Spěte dál a odpočívejte. Je konec; přišla ta hodina. Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníkům. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se můj zrádce.“ 43 A hned když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním zástup s meči a s holemi od veleknězi, vykladatelů Písma a starších. 44 A jeho zrádce s nimi smluvil znamení: „Kterého políbím, to je on; chopte se ho a odveďte opatrně!“ 45 A když došel, hned k němu přistoupil a řekne: „Rabbi!“a políbil ho. 46 Oni pak na něj vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Ale jeden z těch, kteří tam stáli, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. 48 Ježíš se ozval a řekl jim: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a s holemi, abyste mě jali. 49 Denně jsem u vás učíval v chrámě, a nezmocnili jste se mě; ale měla se splnit Písma“. 50 Tehdy ho opustili a utekli všichni. 51 Než jeden mladík, zahalený ve lněné plátno na holém těle, šel za ním; a popadli ho. 52 On však pustil plátno a utekl jim nahý. 53 A odvedli Ježíše k veleknězi, a shromáždí se všichni veleknězi, starší a vykladatelé Písma. 54 Petr však šel vpovzdáli za ním až dovnitř do veleknězova dvora, usedl se služebníky a ohříval se u ohně. 55 Veleknězi pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 A někteří povstali a lživě proti němu svědčili takto: 58 „My jsme slyšeli, že řekl: Já zbořím tento chrám rukama zbudovaný a ve třech dnech zbuduji jiný, ne rukama udělaný.“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovalo. 60 Tu povstal velekněz uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito svědčí proti tobě?“ 61 On však mlčel a nic neodpovídal. Velekněz se ho opět tázal takto: „Jsi ty Pomazaný, Syn Požehnaného?“ 62 A Ježíš řekl: „Jsem. A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet v nebeských oblacích.“ 63 Tu si velekněz roztrhl roucho a praví: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co vy myslíte? „A oni všichni prohlásili, že zasluhuje smrt. 65 A začali někteří na něj plivat, zakrývat mu tvář, bít ho a říkat mu: „Hádej!“Také služebníci ho políčkovali. 66 Když byl Petr dole na dvoře, přijde jedna z veleknězových služek 67 a jakmile spatřila Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a říká: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“ 68 Ale on zapřel slovy: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ Vyšel pak ven do předdvoří, a kohout zakokrhal. 69 Když ho služka uviděla, počala znova říkat kolemstojícím: „Tenhle je z nich!“ 70 On však opět zapřel. A po chvilce zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Opravdu jsi z nich, vždyť jsi taky Galilejec!“ 71 Ale on se počal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72 A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na ta slova, jak mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A propukl v pláč.