Luke 20
1 Když jednoho dne učil v chrámu lid a hlásal evangelium, přistoupili veleknězi a vykladatelé Písma se staršími
2 a řekli mu: „Řekni nám, jakou mocí toto děláš? Anebo kdo ti to dal tuto moc?“
3 On jim na to odpověděl: „Také já se vás optám na jednu věc. Řekněte mi:
4 Janův křest byl z nebe, či z lidí?“
5 Oni však u sebe uvažovali takto: \ Řekneme-li 'Z nebe', řekne: ' Proč jste mu neuvěřili? '
6 Řekneme-li však 'Z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok \.
7 I odpověděli, že nevědí, odkud je.
8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“
9 Začal pak mluvit k lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu.
10 A když byl čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali z plodů vinice. Ale vinaři ho zbili a odeslali s prázdnou.
11 A poslal ještě druhého služebníka. Než také toho zbili, potupili a odeslali s prázdnou.
12 A poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhnali.
13 Řekl tedy pán vinice: ' Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí'.
14 Ale když ho vinaři spatřili, takto mezi sebou uvažovali: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví připadlo nám! '
15 A vyhnali ho ven z vinice a zabili.
16 Co jim tedy pán vinice udělá? Přijde a zahubí ty vinaře a svěří viníci jiným \. Když to uslyšeli, řekli mu: „Bůh uchovej!“
17 Ale on na ně pohlédl a řekl: \ Co tedy znamená tohle, co je psáno: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným?
18 Každý, kdo na ten kámen padne, rozrazí se, a na koho padne, toho rozdrtí \.
19 V tu hodinu se ho vykladatelé Písma a veleknězi chtěli zmocnit, ale báli se lidu; poznali totiž, že toto podobenství pověděl na ně.
20 Nepouštěli ho však s očí a poslali slidiče, kteří se měli stavět spravedlivými, aby ho chytili v řeči tak, že by ho mohli vydat vladařově vládní moci.
21 I otázali se ho: \ Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy.
22 Je nám dovoleno dávat císaři daň, či ne? “
23 On však prohlédl jejich lest a řekl jim:
24 „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“
25 Odpověděli mu: „Císařův.“
26 I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ A nepodařilo se jim chytit ho v slově před lidem, ale podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
27 Přistoupili k němu také někteří sadduceové, kteří popírají vzkříšení,
28 a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám napsal: Zemře-li komu ženatý bratr, který neměl dětí, ať si vezme tu ženu za manželku jeho bratr a zplodí svému bratrovi potomstvo.
29 Bylo tedy sedm bratří. A první se oženil, ale zemřel bez dětí.
30 I vzal si ji druhý
31 a třetí, a takto všech těch sedm nezanechalo potomka a umřelo.
32 Naposled umřela i žena.
33 Kterého z nich manželkou tedy bude tato žena při vzkříšení? Neboť sedm jich ji mělo za manželku.“
34 A Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají.
35 Ale ti, kdo byli uznáni za hodný onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nezení se ani nevdávají;
36 vždyť ani není možné, aby ještě umřeli, neboť jsou jako andělé a jsou Boží synové, protože jsou účastni vzkříšení.
37 Že však mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš při keři, jak nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jakobovým.
38 A není Bůh mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí pro něj.“
39 Někteří vykladatelé Písma mu na to pravili: li Mistře, dobře jsi (to) řekl!“
40 A nikdo se ho už neodvážil tázat.
41 Řekl pak jim: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?
42 Vždyť sám David praví v knize Žalmů: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.
44 David ho tedy nazývá Pánem; jak proto může být jeho syn?“
45 Když ho všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
46 „Mějte se na pozoru před vykladateli Písma, kteří rádi chodí v řízách a libují si v pozdravech na náměstích, v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech na hostinách,
47 kteří vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“