1V té době přišli někteří lidé a vypravovali mu o Galilejanech, jejichž krev smísil Pilát s jejich oběťmi.
2A řekl jim na to: „Domníváte se, že tito Galilejané byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejané, protože tolik vytrpěli?
3Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni podobně zahynete!
4Nebo se vám zdá, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a usmrtila je, že i ti byli větší vinníci než všichni obyvatelé Jerusalema?
5Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni tak zahynete!“
6Pověděl i toto podobenství: „Kdosi měl ve své vinici zasazen fíkovník a přišel hledat na něm ovoce, ale nenašel.
7Řekl proto vinařovi: ´Hled, už je to tři léta, co chodím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nenalézám. Vysekni ho! Proč taky maří půdu?´
8Ale on mu odpověděl: ´Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopu a pohnojím,
9snad ještě ponese ovoce; když ne, příště ho vysekneš´.“
10Učil pak v jedné synagoze v sobotu.
11A byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla shrbená a nemohla se vůbec napřímit.
12Když ji Ježíš viděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci!“
13Pak na ni vložil ruce, a hned se napřímila a velebila Boha.
14Ale představený synagogy v rozhořčení, že Ježíš uzdravil v sobotu, řekl shromáždění: „Je Šest dní, kdy se má pracovat; v těch se tedy choďte dávat uzdravovat, a ne v den sobotní!“
15Pán mu však na to řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od jeslí a nevodí je napájet?
16A tahle Abrahamova dcera, kterou měl satan svázanou už osmnáct let, neměla být zproštěna toho pouta v sobotní den?“
17A když to řekl, všichni jeho protivníci se červenali studem, všechen lid se však radoval ze všech slavných skutků, které činil.
18Pak řekl: „Čemu je podobno Boží království a k čemu je přirovnám?
19Je podobno hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel ve své zahradě. Vyrostlo a stal se z něho velký strom a nebeští ptáci se usadili v jeho větvích.“
20A opět řekl: „K čemu přirovnám Boží království!
21Je podobno kvasu, který vzala žena a zamíchala do tří měřic mouky, až všechno zkynulo.“
22I ubíral se do Jerusalema, procházel městy a vesnicemi a učil.
23A někdo mu řekl: „Pane, bude jich spaseno málo? „A on jim pravil:
24„Usilujte, abyste vešli těsnou bránou. Pravím vám: Mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou moci.
25Jakmile povstane pán domu a zavře bránu, budete stát venku, tlouci na bránu a říkat: ´Pane, otevři nám! ´Ale on vám odpoví: ´Neznám vás, odkud jste.´
26Pak začnete říkat: ´S tebou jsme jedli a pili a učil jsi na našich ulicích.´
27A řekne: ´Pravím vám: Nevím, odkud jste. Odstupte ode mne, všichni pachatelé nepravosti!´
28Tam bude pláč a skřípání zuby, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jakuba a všechny proroky v Božím království, vy však že jste vyhnáni ven.
29A přijdou lidé od východu a od západu, od severu a od jihu a budou u stolu v Božím království.
30A hle, jsou (teď) poslední, co budou první, a jsou první, co budou poslední.“
31V té chvíli přistoupili někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi a vzdal se odtud, protože Herodes tě chce zabít.“
32A řekl jim: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Hic, vyháním zlé duchy a uzdravuji dnes a zítra, ale třetí den skončím.
33Avšak dnes, zítra a pozítřku musím být na cestě, protože se nehodí, aby prorok zahynul mimo Jerusalem.“
34„Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni! Kolikrát jsem si přál shromáždit tvé děti jako kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste.
35Hle, váš dům vám zůstane pustý. Pravím však vám: neuvidíte mě, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!“