Bible

1 V té době přišli někteří lidé a vypravovali mu o Galilejanech, jejichž krev smísil Pilát s jejich oběťmi. 2 A řekl jim na to: „Domníváte se, že tito Galilejané byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejané, protože tolik vytrpěli? 3 Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni podobně zahynete! 4 Nebo se vám zdá, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a usmrtila je, že i ti byli větší vinníci než všichni obyvatelé Jerusalema? 5 Nikoliv, pravím vám; ale nebudete-li dělat pokání, všichni tak zahynete!“ 6 Pověděl i toto podobenství: „Kdosi měl ve své vinici zasazen fíkovník a přišel hledat na něm ovoce, ale nenašel. 7 Řekl proto vinařovi: ´Hled, už je to tři léta, co chodím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nenalézám. Vysekni ho! Proč taky maří půdu?´ 8 Ale on mu odpověděl: ´Pane, nech ho ještě tento rok, až ho okopu a pohnojím, 9 snad ještě ponese ovoce; když ne, příště ho vysekneš´.“ 10 Učil pak v jedné synagoze v sobotu. 11 A byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla shrbená a nemohla se vůbec napřímit. 12 Když ji Ježíš viděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci!“ 13 Pak na ni vložil ruce, a hned se napřímila a velebila Boha. 14 Ale představený synagogy v rozhořčení, že Ježíš uzdravil v sobotu, řekl shromáždění: „Je Šest dní, kdy se má pracovat; v těch se tedy choďte dávat uzdravovat, a ne v den sobotní!“ 15 Pán mu však na to řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od jeslí a nevodí je napájet? 16 A tahle Abrahamova dcera, kterou měl satan svázanou už osmnáct let, neměla být zproštěna toho pouta v sobotní den?“ 17 A když to řekl, všichni jeho protivníci se červenali studem, všechen lid se však radoval ze všech slavných skutků, které činil. 18 Pak řekl: „Čemu je podobno Boží království a k čemu je přirovnám? 19 Je podobno hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel ve své zahradě. Vyrostlo a stal se z něho velký strom a nebeští ptáci se usadili v jeho větvích.“ 20 A opět řekl: „K čemu přirovnám Boží království! 21 Je podobno kvasu, který vzala žena a zamíchala do tří měřic mouky, až všechno zkynulo.“ 22 I ubíral se do Jerusalema, procházel městy a vesnicemi a učil. 23 A někdo mu řekl: „Pane, bude jich spaseno málo? „A on jim pravil: 24 „Usilujte, abyste vešli těsnou bránou. Pravím vám: Mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou moci. 25 Jakmile povstane pán domu a zavře bránu, budete stát venku, tlouci na bránu a říkat: ´Pane, otevři nám! ´Ale on vám odpoví: ´Neznám vás, odkud jste.´ 26 Pak začnete říkat: ´S tebou jsme jedli a pili a učil jsi na našich ulicích.´ 27 A řekne: ´Pravím vám: Nevím, odkud jste. Odstupte ode mne, všichni pachatelé nepravosti!´ 28 Tam bude pláč a skřípání zuby, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jakuba a všechny proroky v Božím království, vy však že jste vyhnáni ven. 29 A přijdou lidé od východu a od západu, od severu a od jihu a budou u stolu v Božím království. 30 A hle, jsou (teď) poslední, co budou první, a jsou první, co budou poslední.“ 31 V té chvíli přistoupili někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi a vzdal se odtud, protože Herodes tě chce zabít.“ 32 A řekl jim: „Jděte a řekněte tomu lišákovi: Hic, vyháním zlé duchy a uzdravuji dnes a zítra, ale třetí den skončím. 33 Avšak dnes, zítra a pozítřku musím být na cestě, protože se nehodí, aby prorok zahynul mimo Jerusalem.“ 34 „Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni! Kolikrát jsem si přál shromáždit tvé děti jako kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. 35 Hle, váš dům vám zůstane pustý. Pravím však vám: neuvidíte mě, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!“