John 16
1 „To jsem k vám mluvil, abyste nepoklesli.
2 Vyloučí vás ze synagogy, ano přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslit, že tím uctívá Boha.
3 A to budou dělat, protože nepoznali Otce ani mne.
4 Tyto věci jsem však k vám mluvil, abyste se na ně rozpomenuli, až přijde jejich hodina, že já jsem vám to řekl. Na začátku jsem vám to neřekl, neboť jsem byl s vámi“.
5 „A nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ´Kam jdeš?´
6 Ale že jsem vám to mluvil, naplnil zármutek vaše srdce.
7 Pravím vám však pravdu: Je pro vás dobré, abych já odešel, neboť neodejdu-li, Utěšitel k vám nepřijde, ale odejdu-li, pošlu ho k vám.
8 Až pak on přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu.
9 Z hříchu, protože nevěří ve mne,
10 ze spravedlnosti pak, poněvadž jdu k Otci, a už mě neuvidíte,
11 a ze soudu, protože vládce tohoto světa je už odsouzen.
12 Mám k vám ještě mnoho co mluvit, ale teď byste to nesnesli.
13 Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy; neboť nebude mluvit sám ze sebe, nýbrž bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám příští věci.
14 On mě oslaví, protože vezme z mého a oznámí vám.
15 Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl: Z mého vezme a oznámí vám.“
16 „Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě.“
17 Tu si někteří z jeho učedníků řekli mezi sebou: „Co to znamená, co nám říká: ´Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě ´a ´Jdu k Otci´?“
18 Říkali tedy: „Co znamená to ´krátko´, o kterém mluví? Nevíme, co říká“.
19 Ježíš poznal, že se ho chtějí ptát, a proto jim řekl: „Na to se mezi sebou tážete, že jsem řekl: ´Jen krátko, a už mě neuvidíte, a zase krátko, a uvidíte mě´?
20 Vpravdě, vpravdě vám pravím: Vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Vy sice budete zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost.
21 Když žena rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina. Když však porodí dítě, nevzpomíná už na bolest pro radost, že se narodil člověk na svět.
22 I vy máte ovšem nyní zármutek, ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
23 A ten den se mě nebudete ptát na nic. Vpravdě, vpravdě vám pravím: Budete-li oč prosit Otce, dá vám (to) v mém jménu.
24 Doposud jste neprosili o nic v mém jménu. Proste, a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“
25 „To jsem k vám mluvil v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v obrazech, nýbrž zjevně vám budu vykládat o Otci.
26 V ten den budete prosit v mém jménu; neříkám vám, že já budu žádat Otce za vás,
27 neboť Otec sám vás miluje, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.
28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci“.
29 Praví jeho učedníci: „Hle, teď mluvíš zjevně a neužíváš obrazů.
30 Nyní víme, že víš všecko a nepotřebuješ, aby se tě kdo tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“
31 Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte?
32 Hle, blíží se hodina, a už je tady, kdy se rozprchnete každý do svého a mne zanecháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
33 To jsem vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít trápení, ale důvěřujte, já jsem přemohl svět!“