1Ach, vzpurné a poskvrněné, ty město, jež působíš pohromy!
2Neuposlechlo na hlas, nepřijalo napomínání, v Hospodina nedůvěřovalo, k svému Bohu se nepřiblížilo;
3jeho knížata uvnitř něho - řvoucí lvi, jeho soudcové - vlci večera, ne až do jitra ohryzují,
4jeho proroci - smělí, věrolomní muži, jeho kněží znesvěcují svatyni, znásilňují zákon.
5Hospodin, uvnitř něho, je spravedlivý, nedopouští se bezpráví, za každého jitra vynáší svůj soud na světlo, nechybí, a le zlosyn nezná ostudy.
6Povytínal jsem národy, jejich nárožní cimbuří zpustla, poplenil jsem jejich ulice - jsou bez přecházejícího, jejich města jsou vydrancována, bez člověka, neboť není obyvatele;
7řekl jsem si: Jistě mě budeš mít v úctě, budeš přijímat napomínání, vždyť jeho sídlo není vytínáno, čímkoli jsem na něm vykonal navštívení. Ale oni časně vstávají, zvrhlými činí všechny své skutky.
8Proto čekejte na mne, prohlášeno Hospodinem, na den mého povstávání ke kořisti, neboť mým právem je svolat národy k mému shromáždění království k vylití na ně mého rozhorlení, všeho žáru mého hněvu, ano, všechna země bude sžírána ohněm mé horlivosti,
9tehdy však budu při národnostech měnit rty v očištěné k vzývání Hospodina jimi všemi v jeho jménu, ke službě jemu jedním ramenem.
10Z druhé strany vůči řekám Kúše mi budou moji ctitelé, dcera mých rozptýlených, přinášet dary;
11v onen den se nebudeš muset stydět za cokoli ze svých skutků, jimiž ses proti mně provinilo, neboť tehdy budu z tvého středu odstraňovat veselící se z tvé pýchy, i nebudeš se již nadále vychloubat mou svatou horou.
12I budu v tvém středu nechávat zbývat lid chudý a nuzný; ti budou důvěřovat ve jméno Hospodinovo.
13Zbytek Isráéle, ti se nebudou dopouštět bezpráví, aniž budou vyslovovat lež, b a, nebude se v jejich ústech moci najít klamný jazyk.
14Plesej, dcero Cijjónu, výskejte, vy v Isráéli, raduj se a vesel se celým srdcem, dcero Jerúsaléma;
15Hospodin odstranil tvé rozsudky, odklidil tvého nepřítele; Hospodin je v tvém středu Králem Isráéle, nebudeš již vidět neštěstí.
16V onen den se bude Jerúsalému říkat: Nechť se nebojíš, Cijjóne, nechť tvé ruce neochabují;
17v tvém středu je Hospodin, tvůj Bůh, Hrdina, jenž zachraňuje, těší se nad tebou s radostí, odpočívá ve své lásce, jásá nad tebou s plesáním.
18Posbírám své trpící z příčiny svátku, jsou z tebe - na tom je břímě potupy.
19Hle, já - chystám se v onom čase skoncovat se všemi trápícími tě, a no, budu zachraňovat tu, jež kulhá, a no, tu, jež je rozehnána, budu shromažďovat a chci je postavit k chvále a k věhlasu ve vší zemi jejich ostudy.
20V onen čas vás budu uvádět (a no, v čas svého shromažďování vás, neboť vás chci určit k věhlasu a k chvále ) mezi všechny národnosti země, za svého od vracení vašeho utrpení před vašima očima, řekl Hospodin.