Zechariah 2
1 I povznesl jsem své oči a pohleděl jsem, a hle, muž, a v jeho ruce provaz míry;
2 i řekl jsem: Kam ty jdeš? A řekl ke mně: K vyměření Jerúsaléma, k zjištění, jaká je jeho šíře a jaká je jeho délka.
3 A hle, ten anděl, jenž ve mně mluvil, vycházel, a jiný anděl vycházel k setkání s ním
4 a řekl k němu: Rozběhni se, promluv k tomuto mladíku výrokem: Jerúsalém bude obýván jako venkovská města pro množství lidí a dobytka vprostřed něho,
5 a já mu budu, prohlášeno Hospodinem, ohnivou zdí vůkol a budu vprostřed něho k slávě.
6 Hoj, hoj, a no, prchněte ze země severu, prohlášeno Hospodinem, neboť jsem vás roztrousil jako čtyři větry nebes, prohlášeno Hospodinem;
7 hoj, Cijjóne, vyvázni, obyvateli domu Bávela,
8 neboť Hospodin zástupů řekl takto: Že mě po slávě poslal k těm národům, jež vás olupovaly, neboť kdo sahá na vás, sahá na zřítelnici jeho oka.
9 Ano, hle, já, mávající nad nimi svou rukou, i stanou se lupem svým nevolníkům, a budete poznávat, že mě poslal Hospodin zástupů.
10 Plesej, a no, raduj se, dcero Cijjóna, neboť hle, já, přicházející, a by ch se usídlil vprostřed tebe, prohlášeno Hospodinem,
11 a v onen den se připojí k Hospodinu mnohé národy a stanou se mi lidem, i budu vprostřed tebe sídlit a poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.
12 A Hospodin za vlastnictví ujme Júdu, svůj úděl na svaté půdě, a v Jerúsalémě ještě najde zálibu.
13 Ticho, všechno maso, před tváří Hospodinovou, neboť se pozvedl ze svého svatého sídla!