1Kam odešel tvůj milovaný, nejkrásnější mezi ženami? Kam se tvůj milovaný obrátil? I budeme ho hledat s tebou.
2Můj milovaný sestoupil do své zahrady k záhonům vonných rostlin, pást v zahradách a trhat lilie.
3Já patřím svému milovanému a mně můj milovaný, jenž pase mezi liliemi.
4Ty jsi krásná, má přítelkyně, jako Tircá, spanilá jako Jerúsalém, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi,
5odvrať své oči zpřed mne, neboť ony mě vzrušují.Tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z Gileádu,
6tvé zuby jako stádo ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající,
7jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje.
8Šedesát je jich - královen, a osmdesát souložnic, a panen bez počtu,
9ona je jediná - má holubice, má bezúhonná, ona je jediná své matky, ona je čistá své rodičky.Uviděly ji dcery a nazvaly ji blaženou, královny a souložnice, a jaly se ji velebit:
10Kdo je tato, shlížející tak jako úsvit, krásná jako luna, čistá jako slunce, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi?
11Sestoupila jsem do zahrady ořechů podívat se na zeleň údolí, podívat se, zda pučí réva, rozvily se granátové jabloně;
12nezvěděla jsem. Má duše mě upozornila: Vozy mého vznešeného lidu!
13Vrať se, vrať se, Šúlammíth, vrať se, vrať se, a ť na tebe můžeme hledět! Co chcete na Šúlammíth vidět? - Něco jako tanec dvou táborů.