1Hle, ty jsi krásná, má přítelkyně, hle, ty jsi krásná; tvé oči - oči holubic zpoza tvého závoje, tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z pohoří Gileádu,
2tvé zuby jako stádo stříhaných ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající,
3jako provázek ze šarlatu jsou tvé rty, a no, tvé mluvidlo je spanilé, jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje,
4tvá šíje je jako věž Dávidova, zbudovaná na zbraně; je na ní zavěšeno tisíc malých štítů, všechny štíty hrdinů.
5Tvé dva prsy jsou jako dva kolouchové, dvojčata gazely, jež se pasou mezi liliemi
6až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny. Chci si za jít k hoře myrhy a k pahrbku kadidla -
7ty všechna jsi krásná, má přítelkyně, a není při tobě vady!
8Se mnou z Levánónu, nevěsto, se mnou z Levánónu - můžeš přijít, budeš shlížet z temene Amány, s temene Seníru, to jest Chermónu, od pelechů lvů, z hor levhartů.
9Zmocnila ses mého srdce, má sestro, nevěsto, zmocnila ses mého srdce jediným ze svých očí, jediným článkem ze svého náhrdelníku!
10Jak něžné je tvé milování, má sestro, nevěsto, čím lepší je tvé milování než víno a vůně tvých mastí než všechny vonné látky!
11Tvé rty vykapávají strdí, nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko a vůně tvého šatstva je jako vůně Levánónu.
12Ty jsi, nevěsto, zatarasená zahrada, zatarasený pramen, zapečetěné zřídlo;
13tvé výhonky - park granátových jablek s vzácným ovocem, cypry, s nardy,
14nardem a šafránem, vonnou třtinou a skořicí se všemi stromy kadidlovými, myrhou a aloí se vše možný mi nejlepšími vonnými látkami:
15zřídlo v zahrad ách - studna vod živých a řinoucích se z Levánónu.
16Procitni, severáku, a přijď, jižní větře, prověj mou zahradu, nechť se řinou její vonné látky, nechť můj milovaný přichází do své zahrady, a ť může jíst své vzácné ovoce!