1Já jsem ocún Šárónu, lilie údolí.
2Jako lilie mezi trním, tak ová je má přítelkyně mezi dcerami.
3Jako jabloň mezi stromy lesa, tak ový je můj milovaný mezi syny; po jeho stínu jsem dychtivě zatoužila a v něm usedla; ano, jeho ovoce je sladké mému patru.
4Uvedl mě do domu vína a jeho korouhví nade mnou je láska;
5posilněte mě hroznovými koláči, vzpružte mě jablky, neboť já jsem onemocněla láskou.
6Jeho levice je pod mou hlavou a jeho pravice mě objímá.
7Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma, při gazelách nebo při laních pole: Budete-li budit a neb budete-li vyrušovat mou lásku, až než si ona bude přát!
8Hlas mého milovaného! Hle, toto - přichází, skáče po horách, hopkuje po pahrbcích!
9Můj milovaný je podoben gazele nebo kolouchu jelenů; hle, toto - stojí za naší stěnou, dívá se skrze okna, vrhá pohledy skrze mřížky.
10Můj milovaný se ozval a řekl mi: Vstaň si, má přítelkyně, má krásná, a vykroč si!
11Vždyť hle, zima pominula, lijavec přeběhl a odešel si,
12na zemi se ukázaly květiny, dostavil se čas prořezávání a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky.
13Fíkovník se zardívá svými ranými plody a révy v květ u vy dávají vůni; vstaň, vykroč, má přítelkyně, má krásná, a no, vykroč si!
14Má holubice v rozsedlinách skaliska, v úkrytu skalní strminy, ukaž mi svůj vzhled, dej mi slyšet svůj hlas, neboť tvůj hlas je sladký a tvůj vzhled spanilý!
15Pochytejte nám lišky, malé lišky, poškozující vinice, a naše vinice jsou v květ u!
16Můj milovaný patří mně a já jemu, jenž pase mezi liliemi,
17až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny.Obrať se, vezmi na sebe, můj milovaný, podobnost gazele nebo kolouchu jelenů na rozeklaných horách!