Romans 4
1 Čeho tedy řekneme, že došel Abraham, co do masa náš otec?
2 Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě činů, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.
3 Copak praví Písmo? A Abraham Bohu uvěřil a to mu bylo započítáno k spravedlnosti.
4 Nuže, kdo koná činy, tomu se odměna nepočítá jako milost, nýbrž jako dluh,
5 kdo však nekoná činy, ale věrou spoléhá na toho, jenž bezbožného ospravedlňuje, tomu se k spravedlnosti počítá jeho víra,
6 právě tak, jako i David prohlašuje blaženost člověka, jemuž Bůh započítává spravedlnost bez činů:
7 Blaženi ti, jejichž bezzákonnosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty;
8 blažený muž, jemuž PÁN nikterak nezapočítá hřích.
9 Vztahuje se tedy tato blaženost na obřízku či i na neobřízku? Pravíme přece, že Abrahamovi byla jeho víra započítána k spravedlnosti -
10 jak tedy byla započítána? Když byl v obřízce či v neobřízce? Ne v obřízce, nýbrž v neobřízce,
11 a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry, již měl v neobřízce, k tomu, by on byl otcem všech, kdo věří ve stavu neobřízky, k tomu, by i jim byla spravedlnost započítána,
12 a otcem obřízky nejen těm, kdo jsou z obřízky, nýbrž i těm, kteří se řídí šlépějemi víry našeho otce Abrahama, již měl v neobřízce.
13 Abrahamovi nebo jeho semeni ne byl přece příslib, že on bude dědicem světa, dán skrze zákon, nýbrž skrze spravedlnost víry.
14 Jsou -li totiž dědici ti, kdo jsou ze zákona, je víra učiněna lichou a příslib zrušen,
15 neboť zákon způsobuje hněv; kde však zákona není, není ani přestupování.
16 Je to tudíž na základě víry, aby to bylo jako milost, takže ten příslib je spolehlivě platný pro veškeré símě, nejen pro to, jež je ze zákona, nýbrž i pro to, jež je z víry Abrahamovy; on je otec nás všech,
17 (podle toho, jak je psáno: Učinil jsem tě otcem mnoha národů,) před Bohem, jemuž uvěřil, jenž oživuje mrtvé a povolává věci, jež nejsou, jako by byly;
18 on proti naději v naději uvěřil, takže se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: Tak ové bude tvé símě;
19 a neoslábnuv ve víře, nepřihlédl k svému již umrtvenému tělu, jsa asi stoletý, a k umrtvenosti Sářiny dělohy,
20 a nezaváhal nevěrou stran Božího příslibu, nýbrž byl posilněn věrou, i vzdal Bohu slávu
21 a nabyl plného ujištění, že co přislíbil, je mocen i vykonat;
22 proto mu to také bylo započítáno k spravedlnosti.
23 A že mu to bylo započítáno, bylo zapsáno nejen vzhledem k němu,
24 nýbrž i vzhledem k nám, jimž se to počítat bude, kteří věrou spoléháme na toho, jenž zprostřed mrtvých vzkřísil Ježíše, našeho Pána,
25 jenž byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.