1Pavel, nevolník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k Boží blahé zvěsti,
2(již Bůh předem přislíbil skrze své proroky ve svatých spisech,)
3týkající se jeho Syna, (co do masa přišedšího ze semene Davidova,
4co do Ducha svatosti v moci vyznačeného jako Syn Boží, skrze opětovné vstání mrtvých,) Ježíše Krista, našeho Pána,
5skrze něhož jsme dostali milost a apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy,
6mezi nimiž jste i vy povolaní Ježíše Krista, -
7všem, kteří jsou v Římě, Božím milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.
8Především svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny děkuji, že se vaše víra rozhlašuje po celém světě;
9ano, Bůh, jemuž ve svém duchu konám svatou službu v blahé zvěsti o jeho Synu, je mi svědkem, jak o vás bez přestání činím zmínku,
10vždy si při svých modlitbách vyprošuje, zda by se mi aspoň nyní podle Boží vůle nějak poštěstilo přijít k vám.
11Velmi totiž toužím vás uvidět, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vašemu upevnění,
12to jest vlastně společnému mezi vámi potěšení každého skrze víru, jež je v druhých, i vaši i mou.
13Nerad bych však, bratři, by vám bylo neznámo, že přijít k vám jsem si často předsevzal, (a až doposud mi v tom bylo zabráněno,) aby se mi dostalo nějakého ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy.
14Jsem dlužníkem i Řekům i barbarům, i moudrým i nemyslícím;
15tak jsem, pokud záleží na mně, odhodlán ohlásit blahou zvěst i vám, kteří jste v Římě.
16Za blahou zvěst se přece nestydím; vždyť je to Boží moc k záchraně každému, kdo věří, i Židu nejprve, i Řeku,
17neboť v ní na základě víry vychází vůči víře najevo Boží spravedlnost podle toho, jak je psáno: Spravedlivý však bude žít z víry.
18Najevo totiž vychází Boží hněv z nebe proti vší bezbožnosti a proti nespravedlivosti lidí, kteří pravdu vlastní v nespravedlivosti.
19Protože to, co je o Bohu poznatelné, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh zjevil, -
20od stvoření světa se přece zřetelně vidí, jsouce podle učiněných věcí chápány myslí, jeho věci neviditelné: jeho navždy trvající moc i Božskost; a to je činí neomluvitelnými.
21Protože, poznavše Boha, ho jako Boha neoslavili, aniž mu poděkovali, nýbrž v svých myšlenkách propadli nicotnosti a jejich nechápavé srdce bylo zatemněno;
22tvrdíce, že jsou moudří, stali se pošetilci
23a zaměnili slávu nezkazitelného Boha za podobu obrazu zkazitelného člověka a ptáků a čtyřnožců a plazů.
24Proto je [také] Bůh v chtivostech jejich srdcí přenechal nečistotě, by si mezi sebou zneuctívali svá těla,
25když Boží pravdu vyměnili za lež a předmětem náboženské úcty a služby učinili tvora nad Tvůrce, jenž je do věků hoden velebení. AMÉN.
26Pro tuto příčinu je Bůh přenechal nectným vášním - vždyť i jejich ženštiny proměnily přirozené jich užívání v to, jež je proti přirozenosti,
27a podobně i mužští, zanechavše přirozeného užívání ženského pohlaví, vzplanuli ve své náruživosti k sobě navzájem, by se hanebnosti dopouštěli mužští s mužskými a sami na sobě si odnášeli náležitou odplatu svého poblouzení.
28A podle toho, jak oni neuznali za dobré mít Boha v plném poznání, přenechal je Bůh zavržené mysli, by provozovali neslušné věci,
29jsouce naplněni vší nespravedlivostí, podlostí, hrabivostí, zlovůlí, vrchovatě plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlých sklonů,
30našeptávači, pomlouvači, hodní Boží nenávisti, surovci, pyšní, vychloubači, vynalézači zlých věcí, rodičů neposlušní,
31nechápaví, věrolomní, bez přirozené lásky, bez soucitu,
32kteří, ač znají Boží spravedlivý úsudek, že ti, kteří takovéto věci páší, jsou hodni smrti, je nejen provozují, nýbrž i mají v těch, kdo je páší, zálibu s nimi společnou.