1BOŽE pomsty, Hospodine, BOŽE pomsty, zaskvěj se!
2Pozvedni se, soudce země, zpět uval na vysokomyslné jejich zásluhu!
3Dokdy se zlovolní, Hospodine, dokdy se zlovolní budou veselit,
4budou prskat, mluvit drzosti, domlouvat se všichni působcové špatnosti?
5Deptají tvůj lid, Hospodine, a tvé dědictví ponižují,
6vdovu a cizince zabíjejí a sirotky vraždí
7a říkají: Jáh nevidí, aniž si Bůh Jákóbův všímá.
8Uvažte, hlupáci v lidu, a zpozdilci, kdy chcete nabýt rozumu?
9Ten, jenž vsadil ucho - zda neslyší? Zda ten, jenž utvořil oko - nemůže-li hledět?
10Zda ten, jenž kárá národy neumí trestat, ten, jenž vyučuje člověka poznání?
11Hospodin zná myšlenky lidí, že ony jsou vánkem.
12Blaho člověka, jejž ukázňuješ, Jáhu, a jej ž ze svého zákona vyučuješ
13k zjednání mu klidu od dní zla, než se bude zlovolnému kopat jáma.
14Vždyť Hospodin se nechce svého lidu zříci, aniž chce opustit své dědictví,
15nýbrž se soud musí vrátit k spravedlnosti a za ním všichni upřímní srdce m.
16Kdo se chce za mne vypořádat s pachateli zla, kdo mi chce pomoci s působci špatnosti?
17Kdyby mi ne byl býval pomocí Hospodin, jen málo a má duše by se byla usídlila v mlčení;
18řekl-li jsem si: má noha se viklá, podpírala mě, Hospodine, tvá laskavost,
19při množství starostí v mém nitru blažila tvá útěcha mou duši.
20Zda je tvým spojencem trůn zhouby, přetvářející ubližování v nařízení?
21Dotírají na duši spravedlivého a odsuzují nevinnou krev,
22mně však je Hospodin záštitou, můj Bůh skálou mého útočiště,
23i bude na ně zpět uvalovat jejich špatnost a v jejich zlobě je bude hubit, hubit je bude Hospodin, náš Bůh.