1(Modlitba Mojžíše, Božího muže.) Pane, ty jsi nám po všechna pokolení býval sídlem;
2dříve než byly zplozeny hory a porodil jsi zem a svět, a no, od věčnosti po věčnost jsi ty BŮH.
3Vracíš smrtelníka až do rozpadnutí a pravíš: Vracejte se, děti lidí!
4Vždyť tisíc let je v tvých očích jako den včer ejšk a, neboť pomíjí a jako hlídka v noci,
5splachuješ je, stávají se spánkem; za jitra - jako mizí tráva:
6Za jitra kvete a mizí, k večeru uvadá a usychá.
7Vždyť zanikáme tvým hněvem, a no, jsme otřeseni tvým popuzením,
8naše nepravosti jsi postavil před sebe, naše zatajované k světlu své tváře;
9vždyť všechny naše dni zašly tvým rozhořčením, dokonali jsme svá léta jako myšlenku.
10Dní našich let - těch je sedmdesát let, v plné-li síle, pak osmdesát let, a jejich chlouba - námaha a bída; neboť chvatem přeběhne a od letíme.
11Kdo zná sílu tvého hněvu a podle úcty k tobě tvé rozhořčení?
12Spočítávat naše dni, tak poučuj, a ť můžeme přinášet moudré srdce.
13Vrať se, Hospodine, - dokdy? - a slituj se nad svými nevolníky,
14nasycuj nás za jitra svou laskavostí, a ť po všechny své dni můžeme plesat a radovat se;
15rozradostňuj nás podle dní, kdy jsi nás ponižoval, let, kdy jsme zakoušeli neštěstí,
16nechť je vidět na tvých nevolnících tvé působení a nad jejich dětmi tvá nádhera,
17a nad námi nechť je vlídnost Pána, našeho Boha, a upevni pro nás dílo našich rukou, a no, dílo našich rukou, upevni je!