1(Modlitba Dávidova.) Nakloň, Hospodine, své ucho, neboť já jsem usoužený a ubohý,
2ochraňuj mou duši, neboť já jsem zbožný, vysvoboď ty, můj Bože, svého nevolníka, jenž se se svou důvěrou obrací k tobě,
3buď mi milostiv, Pane, neboť k tobě volám po celý den,
4rozradostni duši svého nevolníka, neboť k tobě, Pane, svou duši povznáším.
5Vždyť ty, Pane, jsi dobrý a odpouštějící a oplývající laskavostí ke všem volajícím tě;
6vpusť v uši, Hospodine, mou modlitbu a zaposlouchej se v hlas mých úpění,
7volám tě v den své úzkosti, neboť mi budeš odpovídat.
8Mezi bohy není tobě podobného, Pane, a není podobných tvým činům,
9všechny národy, jež jsi učinil, budou přicházet a klanět se tvé tváři, Pane, a slávu vzdávat tvému jménu,
10neboť ty jsi veliký a činíš divy, ty, Bože, ty samoten.
11Uč mě, Hospodine, své cestě, chci chodit v tvé pravdě, soustřeď mé srdce na úctu k tvému jménu,
12chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem a navždy oslavovat tvé jméno;
13vždyť veliká je tvá laskavost nade mnou; a no, vyprostil jsi mou duši z nejspodnějšího šeólu.
14Bože, povstali proti mně opovážliví, a sběř násilníků, ti usilují o mé žití, aniž tě před sebe postavili,
15a ty, Pane, jsi BŮH soucitný a milostivý, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a věrností,
16otoč se ke mně a buď mi milostiv, poskytni svou sílu svému nevolníku a uděl vysvobození synu své služebnice,
17učiň při mně znamení k dobrému, a ť moji nenávistníci vidí (a nechť jsou zostuzováni ), že ty, Hospodine, jsi mi pomohl a potěšil mě.