1(Poučení od Ásáfa.) Vpusť, můj lide, v sluch mou nauku, nakloňte své ucho k +výrokům mých úst;
2chci svá ústa otevřít průpovědí, vyronit záhady od pradávna,
3o nichž jsme slýchali a poznali jsme je, co nám naši otcové vyrozprávěli,
4nebudeme zatajovat před jejich dětmi; chceme potomnímu pokolení vyrozprávět věhlas Hospodinův a jeho mohutnost a jeho divy, jež vykonal.
5A no, vyzvedl v Jákóbovi svědectví, a no, v Isráélovi ustanovil zákon, jejž přikázal našim otcům, dávat to na vědomí svým dětem,
6aby to znali v potomní m pokolení, děti, jež se budou rodit, nechť povstávají a vyprávějí dětem svým,
7a ť svou důvěru skládají v Boha, aniž zapomínají BOŽÍCH skutků; a ť dbají jeho rozkazů,
8a ť nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a neposlušné, pokolení, jež neusměrnilo své srdce, aniž se jeho duch spolehlivě přidržel BOHA.
9Synové Efrájimovi, ozbrojení, střílející z luk u, se v den seče obrátili,
10nezachovali Boží smlouvu a zpěčovali se chodit v jeho zákoně,
11zapomněli jeho počínání a jeho divy, jež jim ukázal.
12Před jejich otci projevil divotvornost v zemi Egypta, na poli Cóanu,
13rozpoltil moře a dal jim projít, a vody postavil tak jako mandel,
14a vodil je za dne oblakem a v každou noc světlem ohně;
15v pustině poltil skály a napájel jako hlubiny, hojně,
16a ze skaliska vyváděl proudy a jako řeka stékat dával vodám.
17Ještě však vůči němu nadále hřešili neposlušností Nejvyššího v suché zemi,
18a no, BOHA v svých srdcích zkoušeli požadováním pokrmu pro svou chtivost
19a mluvili proti Bohu; říkali: Zda bude Bůh schopen přistrojit v pustině stůl?
20Hle, skálu udeřil a vy tekly vody a potoky se valily; zda i chléb bude schopen dát? Bude-li moci maso svému lidu připravit?
21Proto se Hospodin, když to uslyšel, rozhněval a proti Jákóbovi se vzňal oheň, b a věru, proti Isráélovi se pozvedl hněv,
22neboť nevěřili v Boha, aniž doufali v jeho záchranu.
23I rozkázal oblakům shora a otevřel vrata nebes
24a jal se na ně dštít manou k jídlu, a no, dal jim obilí nebes.
25Každý mohl jíst chléb mocných, poslal jim stravu k nasycení,
26způsobil zadutí východního větru, svou silou při hnal vítr jižní
27a jal se na ně dštít masem jako prachem, a no, ptactvem s křídly jako pískem moří,
28tomu dal napadat v nitro jeho tábora, vůkol k jeho obydlím,
29i najedli se a velmi se nasytili, neboť jim přinesl jejich tužbu.
30Neodstoupili od své tužby, jejich pokrm byl ještě v jejich ústech,
31když se proti nim pozvedl Boží hněv, i jal se zabíjet mezi jejich výkvětem, srážet jinochy Isráélovy.
32Při tomto všem ještě hřešili, aniž věřili v jeho divy,
33i jal se ukončovat jejich dni v marnosti a jejich léta v neštěstí;
34kdykoli je zabíjel, tu se po něm pídili a zase BOHA hledali
35a vzpomínali, že Bůh je jejich skálou, a no, BŮH, Nejvyšší, jejich vykupitelem,
36a le podváděli ho svými ústy, a no, svým jazykem mu lhali,
37neboť jejich srdce nebylo při něm upevněno a nebyli věrni v jeho smlouvě,
38a le on byl soucitný, přikrýval nepravost a nehubil a mnohokrát od vrátil svůj hněv a nedával propuknout všemu svému popuzení,
39a no, pamatoval, že oni jsou maso, dech, jenž odchází a nevrací se.
40Jak často mu v pustině projevovali neposlušnost, v poušti ho zarmucovali!
41A no, zase a zase BOHA zkoušeli a Svatého Isráélova uráželi;
42nevzpomněli jeho ruky, dne, kdy je osvobodil od utiskovatele,
43když v Egypt uvedl svá znamení, a no, na pole Cóanu své zázraky,
44a obrátil v krev jejich řeky a jejich toky, - nemohli pít, -
45pouštěl mezi ně střečky, kteří je sžírali, a žáby, jež je hubily,
46a jejich výnos vy dával ožírači, a no, jejich lopotu kobylkám,
47krupobitím ničil jejich révu a jinovatkou jejich sykomory,
48a jejich zvířectvo vydával na pospas krupobití a jejich stáda bleskům,
49pouštěl na ně žár svého hněvu a rozhořčení a rozhorlení a úzkost, poselství zlých andělů.
50Urovnával pěšinu svému hněvu, jejich duši neuchránil před smrtí a jejich život vydal na pospas moru.
51I pobil v Egyptě vše prvorozené, prvotinu mužnosti v stanech Chámových,
52jako drobný dobytek vypravil na cestu svůj lid a jako stádo je poháněl v pustině
53a vodil je v bezpečí, takže se nestrachovali, a jejich nepřátele zaplavilo moře.
54I přivedl je k svému svatému území, k této hoře, jíž nabyla jeho pravice,
55a před jejich tváří vyhnal národy a provazem jim dal při padnout dědictví, a usadil kmeny Isráélovy v jejich stanech.
56Zkoušeli však a vzpurně se chovali vůči Bohu, Nejvyššímu a jeho svědectví nedbali
57a odpadli a zpronevěřili se jako jejich otcové, převrátili se jako klamný luk
58a dráždili ho svými výšinami a svými sochami ho doháněli k žárlivosti.
59Když to Bůh uslyšel, rozhněval se a proti Isráélovi se postavil naprosto zamítavě
60a zavrhl obydlí v Šíle, stan, kde mu dal i usadit se mezi lidmi,
61a v zajetí vy dal svou sílu a v ruku protivníka svou ozdobu,
62a svůj lid vydal na pospas meči a na své dědictví se rozhněval,
63jeho jinochy strávil oheň, aniž byly jeho panny vychvalovány,
64jeho kněží padli mečem, aniž jeho vdovy plakaly.
65Tu Pán procitl jako spící, jako hrdina z vína si výskající,
66a od razil své protivníky zpět, způsobil jim trvalou potupu,
67a postavil se zamítavě proti stanu Josefovu, aniž našel zálibu v kmeni Efrájimově,
68nýbrž vyvolil kmen Júdův, horu Cijjón, již miluje,
69a tak jako výsosti zbudoval svou svatyni, jako zem ji založil navždy
70a našel zálibu v Dávidovi, svém nevolníku, a vzal ho od ohrad drobného dobytka,
71přivedl ho od následování březích k pasení jeho lidu v Jákóbovi a no, v Isráélovi, jeho dědictví.
72I pásl je podle bezúhonnosti svého srdce, vodil je v rozvážnosti svých dlaní.