Bible

1 (Poučení od Ásáfa.) Vpusť, můj lide, v sluch mou nauku, nakloňte své ucho k +výrokům mých úst; 2 chci svá ústa otevřít průpovědí, vyronit záhady od pradávna, 3 o nichž jsme slýchali a poznali jsme je, co nám naši otcové vyrozprávěli, 4 nebudeme zatajovat před jejich dětmi; chceme potomnímu pokolení vyrozprávět věhlas Hospodinův a jeho mohutnost a jeho divy, jež vykonal. 5 A no, vyzvedl v Jákóbovi svědectví, a no, v Isráélovi ustanovil zákon, jejž přikázal našim otcům, dávat to na vědomí svým dětem, 6 aby to znali v potomní m pokolení, děti, jež se budou rodit, nechť povstávají a vyprávějí dětem svým, 7 a ť svou důvěru skládají v Boha, aniž zapomínají BOŽÍCH skutků; a ť dbají jeho rozkazů, 8 a ť nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a neposlušné, pokolení, jež neusměrnilo své srdce, aniž se jeho duch spolehlivě přidržel BOHA. 9 Synové Efrájimovi, ozbrojení, střílející z luk u, se v den seče obrátili, 10 nezachovali Boží smlouvu a zpěčovali se chodit v jeho zákoně, 11 zapomněli jeho počínání a jeho divy, jež jim ukázal. 12 Před jejich otci projevil divotvornost v zemi Egypta, na poli Cóanu, 13 rozpoltil moře a dal jim projít, a vody postavil tak jako mandel, 14 a vodil je za dne oblakem a v každou noc světlem ohně; 15 v pustině poltil skály a napájel jako hlubiny, hojně, 16 a ze skaliska vyváděl proudy a jako řeka stékat dával vodám. 17 Ještě však vůči němu nadále hřešili neposlušností Nejvyššího v suché zemi, 18 a no, BOHA v svých srdcích zkoušeli požadováním pokrmu pro svou chtivost 19 a mluvili proti Bohu; říkali: Zda bude Bůh schopen přistrojit v pustině stůl? 20 Hle, skálu udeřil a vy tekly vody a potoky se valily; zda i chléb bude schopen dát? Bude-li moci maso svému lidu připravit? 21 Proto se Hospodin, když to uslyšel, rozhněval a proti Jákóbovi se vzňal oheň, b a věru, proti Isráélovi se pozvedl hněv, 22 neboť nevěřili v Boha, aniž doufali v jeho záchranu. 23 I rozkázal oblakům shora a otevřel vrata nebes 24 a jal se na ně dštít manou k jídlu, a no, dal jim obilí nebes. 25 Každý mohl jíst chléb mocných, poslal jim stravu k nasycení, 26 způsobil zadutí východního větru, svou silou při hnal vítr jižní 27 a jal se na ně dštít masem jako prachem, a no, ptactvem s křídly jako pískem moří, 28 tomu dal napadat v nitro jeho tábora, vůkol k jeho obydlím, 29 i najedli se a velmi se nasytili, neboť jim přinesl jejich tužbu. 30 Neodstoupili od své tužby, jejich pokrm byl ještě v jejich ústech, 31 když se proti nim pozvedl Boží hněv, i jal se zabíjet mezi jejich výkvětem, srážet jinochy Isráélovy. 32 Při tomto všem ještě hřešili, aniž věřili v jeho divy, 33 i jal se ukončovat jejich dni v marnosti a jejich léta v neštěstí; 34 kdykoli je zabíjel, tu se po něm pídili a zase BOHA hledali 35 a vzpomínali, že Bůh je jejich skálou, a no, BŮH, Nejvyšší, jejich vykupitelem, 36 a le podváděli ho svými ústy, a no, svým jazykem mu lhali, 37 neboť jejich srdce nebylo při něm upevněno a nebyli věrni v jeho smlouvě, 38 a le on byl soucitný, přikrýval nepravost a nehubil a mnohokrát od vrátil svůj hněv a nedával propuknout všemu svému popuzení, 39 a no, pamatoval, že oni jsou maso, dech, jenž odchází a nevrací se. 40 Jak často mu v pustině projevovali neposlušnost, v poušti ho zarmucovali! 41 A no, zase a zase BOHA zkoušeli a Svatého Isráélova uráželi; 42 nevzpomněli jeho ruky, dne, kdy je osvobodil od utiskovatele, 43 když v Egypt uvedl svá znamení, a no, na pole Cóanu své zázraky, 44 a obrátil v krev jejich řeky a jejich toky, - nemohli pít, - 45 pouštěl mezi ně střečky, kteří je sžírali, a žáby, jež je hubily, 46 a jejich výnos vy dával ožírači, a no, jejich lopotu kobylkám, 47 krupobitím ničil jejich révu a jinovatkou jejich sykomory, 48 a jejich zvířectvo vydával na pospas krupobití a jejich stáda bleskům, 49 pouštěl na ně žár svého hněvu a rozhořčení a rozhorlení a úzkost, poselství zlých andělů. 50 Urovnával pěšinu svému hněvu, jejich duši neuchránil před smrtí a jejich život vydal na pospas moru. 51 I pobil v Egyptě vše prvorozené, prvotinu mužnosti v stanech Chámových, 52 jako drobný dobytek vypravil na cestu svůj lid a jako stádo je poháněl v pustině 53 a vodil je v bezpečí, takže se nestrachovali, a jejich nepřátele zaplavilo moře. 54 I přivedl je k svému svatému území, k této hoře, jíž nabyla jeho pravice, 55 a před jejich tváří vyhnal národy a provazem jim dal při padnout dědictví, a usadil kmeny Isráélovy v jejich stanech. 56 Zkoušeli však a vzpurně se chovali vůči Bohu, Nejvyššímu a jeho svědectví nedbali 57 a odpadli a zpronevěřili se jako jejich otcové, převrátili se jako klamný luk 58 a dráždili ho svými výšinami a svými sochami ho doháněli k žárlivosti. 59 Když to Bůh uslyšel, rozhněval se a proti Isráélovi se postavil naprosto zamítavě 60 a zavrhl obydlí v Šíle, stan, kde mu dal i usadit se mezi lidmi, 61 a v zajetí vy dal svou sílu a v ruku protivníka svou ozdobu, 62 a svůj lid vydal na pospas meči a na své dědictví se rozhněval, 63 jeho jinochy strávil oheň, aniž byly jeho panny vychvalovány, 64 jeho kněží padli mečem, aniž jeho vdovy plakaly. 65 Tu Pán procitl jako spící, jako hrdina z vína si výskající, 66 a od razil své protivníky zpět, způsobil jim trvalou potupu, 67 a postavil se zamítavě proti stanu Josefovu, aniž našel zálibu v kmeni Efrájimově, 68 nýbrž vyvolil kmen Júdův, horu Cijjón, již miluje, 69 a tak jako výsosti zbudoval svou svatyni, jako zem ji založil navždy 70 a našel zálibu v Dávidovi, svém nevolníku, a vzal ho od ohrad drobného dobytka, 71 přivedl ho od následování březích k pasení jeho lidu v Jákóbovi a no, v Isráélovi, jeho dědictví. 72 I pásl je podle bezúhonnosti svého srdce, vodil je v rozvážnosti svých dlaní.