1(Poučení od Ásáfa.) Nač, Bože, do nekonečna odhazuješ, tvůj hněv dýmá proti stádu tvé pastvy?
2Vzpomeň svého shromáždění, jehož jsi za pradávna nabyl, jež jsi vykoupil, kmene tvého dědictví, hory Cijjónu, na níž ses usadil!
3Povznes své kroky k trvalým troskám! Vše ve svatyni zkazil nepřítel,
4uvnitř tvého shromaždiště hulákají tvoji protivníci; za znamení umístili znamení svá;
5zdá se, jako by se sekerami zasahoval o do výše v houšti stromoví,
6tak nyní řezby toho hlavatkou a kladivy vespolek rozbíjejí;
7tvou svatyni vydali v oheň, k zemi znesvětili obydlí tvého jména.
8Řekli ve svém srdci: Potlačujme je vespolek; spálili všechna BOŽÍ shromaždiště v zemi,
9svých znamení nevidíme, proroka již není a není s námi, kdo by věděl, dokdy.
10Až dokdy, Bože, bude protivník tupit, nepřítel stále pohrdat tvým jménem?
11Nač od vracíš svou ruku, a no, svou pravici? Z nitra své hrudi skoncuj!
12Bůh však je od pradávna mým Králem, působícím vysvobození v nitru země,
13ty jsi svou silou rozpoltil moře, rozdrtil jsi hlavy netvorů na vodách,
14ty jsi zrozrážel hlavy livjáthána, dal jsi jej k jedení lidu - obyvatelům stepí;
15ty jsi proťal zřídlo a potok, ty jsi vysušil trvale tekoucí řeky,
16tobě patří den a tobě taktéž noc, ty jsi připravil zdroj světla, totiž slunce,
17ty jsi vymezil všechny oblasti země; léto a zimu, ty jsi je utvořil.
18Připomeň si toto: Nepřítel tupí Hospodina a pošetilý lid, ti tvým jménem pohrdají;
19kéž ne vy dáváš žití své hrdličky zvěři, kéž života svých sužovaných nezapomínáš navždy!
20Pohleď na smlouvu, neboť temná místa země jsou plná příbytků násilí;
21nechť se utlačovaný nevrací zostuzen, nechť sužovaný a ubohý velebí tvé jméno!
22Povstaň, Bože, při se svou pří, vzpomeň svých tupení od pošetilce po celý den,
23kéž nezapomínáš hlasu svých utiskujících! Hlučení povstalců proti tobě ustavičně stoupá.