Psalms 74
1 (Poučení od Ásáfa.) Nač, Bože, do nekonečna odhazuješ, tvůj hněv dýmá proti stádu tvé pastvy?
2 Vzpomeň svého shromáždění, jehož jsi za pradávna nabyl, jež jsi vykoupil, kmene tvého dědictví, hory Cijjónu, na níž ses usadil!
3 Povznes své kroky k trvalým troskám! Vše ve svatyni zkazil nepřítel,
4 uvnitř tvého shromaždiště hulákají tvoji protivníci; za znamení umístili znamení svá;
5 zdá se, jako by se sekerami zasahoval o do výše v houšti stromoví,
6 tak nyní řezby toho hlavatkou a kladivy vespolek rozbíjejí;
7 tvou svatyni vydali v oheň, k zemi znesvětili obydlí tvého jména.
8 Řekli ve svém srdci: Potlačujme je vespolek; spálili všechna BOŽÍ shromaždiště v zemi,
9 svých znamení nevidíme, proroka již není a není s námi, kdo by věděl, dokdy.
10 Až dokdy, Bože, bude protivník tupit, nepřítel stále pohrdat tvým jménem?
11 Nač od vracíš svou ruku, a no, svou pravici? Z nitra své hrudi skoncuj!
12 Bůh však je od pradávna mým Králem, působícím vysvobození v nitru země,
13 ty jsi svou silou rozpoltil moře, rozdrtil jsi hlavy netvorů na vodách,
14 ty jsi zrozrážel hlavy livjáthána, dal jsi jej k jedení lidu - obyvatelům stepí;
15 ty jsi proťal zřídlo a potok, ty jsi vysušil trvale tekoucí řeky,
16 tobě patří den a tobě taktéž noc, ty jsi připravil zdroj světla, totiž slunce,
17 ty jsi vymezil všechny oblasti země; léto a zimu, ty jsi je utvořil.
18 Připomeň si toto: Nepřítel tupí Hospodina a pošetilý lid, ti tvým jménem pohrdají;
19 kéž ne vy dáváš žití své hrdličky zvěři, kéž života svých sužovaných nezapomínáš navždy!
20 Pohleď na smlouvu, neboť temná místa země jsou plná příbytků násilí;
21 nechť se utlačovaný nevrací zostuzen, nechť sužovaný a ubohý velebí tvé jméno!
22 Povstaň, Bože, při se svou pří, vzpomeň svých tupení od pošetilce po celý den,
23 kéž nezapomínáš hlasu svých utiskujících! Hlučení povstalců proti tobě ustavičně stoupá.